Ach jo, stává se ze mě pomalu žárlivka

Po dvou týdnech mi to nedalo a zeptala jsem se, co se děje. A on, že neví. Že ví, že já si přeji založit rodinu, svatbu, což on teď ne.

Říkal, že si není jistý naším vztahem, nevidí v něm moc budoucnost, ale má mě rád, nechce mě ztratit. Také, že jsme toho dost prožili. První společné bydlení, dovolené, výlety...

Nyní ten měsíc, co to vím, tak se tím strašně sžírám. Nechci o něho přijít. Nevím, jak se mám chovat.

On se vlastně chová skoro normálně doma. Chodíme do kina, ven. Jen mě třeba nechce chytit za ruku, dát pusu.

Ale přitom večer u televize se ke mě přitulí. A milování je snad ještě lepší. než dříve.

Teď říká, že neví, co chce – že má zmatek. Dokonce brečí, když jsme si o nás a ne jednou povídali.

Ráda bych věděla, na čem jsem. Takhle je to strašně ubíjející. Jednou nahoře, podruhé dole.

Občas asi i zapomene a dá mi pusu ráno nebo večer v posteli. Jinak se ale zdráhá.

Pro mě to je první chlap, u kterého cítím, že s ním chci prožít celý život. A já jsem také jeho první velká známost.

Sice říkal, že ví, že si přeji děti, svatbu a to on mi teď nemůže dát a že mi tak nechce překážet ve štěstí, ale přitom já jsem na něho nijak netlačila, nemluvila o tom.

Z DALŠÍCH PŘÍBĚHŮ Bojím se, že si něco udělá! Mám ho vzít zpátky? Vztah na dálku: Je to konec, nebo snad ne? Kvůli manželovým dcerám myslím na rozchod Se šéfem málem v posteli. Jak teď?

Tak nevím, jestli se přítel bojí závazků. Přitom žádné nejsou, nebudou... nebo nevím, jak to ti chlapi berou.

Ach jo, stává se ze mě pomalu žárlivka. Přemýšlím, jestli nemá jinou. Spíš si myslím, že ne. Ach jo, tak ráda bych přemýšlela pozitivně.