Mám pravdu, když jeho syna nechci?

Vždycky jsem chtěla jen jedno dítě a tento můj názor stále přetrvává. Muž je podnikatel, tudíž celý den v práci, domů chodí až po sedmé večer. Jsem ráda, že alespoň na dvě hodinky si užije dceru.

Manžel má z předchozího manželství osmiletého syna, který je u nás pravidelně o víkendech jednou za čtrnáct dní. Platí na něj řádně alimenty, bereme ho na výlety, aby si s námi něco užil. Má od nás vše, víc než od vlastní mámy.

Ilustrační foto

S Ex jsou jen problémy. Peníze jí nestačí, manžel synovi musí kupovat i věci do školy. Ona za synovy alimenty splácí notebook a kupuje si cigarety. Má ještě jedno díte s dalším mužem, se kterým je již taky rozvedená. Nestará se o děti, pořád sedí u počítače.

Syn se tak musí starat o svojí sestru. Je nevychovaný, nemá žádný denní řád, také ve škole jsou s ním problémy, nosí samé poznámky, neuznává žádnou autoritu ani otcovu.

Když je u nás doma, snažím se mu vštípit nějaký řád. Byla jsem sama vychovaná přísně, ale skromně a tak chci vychovat i svoje dítě.

Problém je ten, že od té doby, co jsem doma na mateřské, by Ex chtěla po manželovi, aby si syna bral každý víkend, pak chce, aby si ho bral na celý týden, nebo snad i na měsíc. Že půjde k soudu požádat o střídavou péči. Syna prostě nezvládá, bije ho. A tak se ho chce zbavit a dát k otci. Jenže zde je ten problém.

Jak k tomu přijdu já, abych se nově na své mateřské starala mimo svojí malou dceru, která mě potřebuje po celý den, ještě o jeho syna? Tím, že muž pracuje až do večera, by bylo zřejmé, že bych se o syna musela starat já.

Já mám tedy napravovat nezpůsobilou výchovu, kterou má na svědomí Ex a ona tak bude mít čas dál vysedávat jen u počítače? Anebo se dál seznamovat se stále novými a novými mužskými?

Z DALŠÍCH PŘÍBĚHŮ Chtěla bych ho zpátky – ale nevím, co s tím Pro přítele existuje jen jeho rodina, moje nikoliv!? Manžel se mstí. Dělá dluhy a já je za něho platím Se žárlivcem žít nechci! Mám zůstat, nebo odejít?

Co Ex znám, tak se u ní doma vystřídalo už asi šest mužů – to pro její děti taky není pravý ořechový. Jakmile nějaký mužský pozná její pravou tvář, uteče... A manžel jí vždycky ve všem vyhoví, ona je ta hysterka a manžel je ten dobrotivec, neschopen se jí bránit:-( Hodněkrát jsme se již kvůli ní hádali.

Jinak ale máme šťastné, klidné a pohodové manželství. Bojím se ovšem toho, že kdyby u nás syn byl, jen bychom se s mužem rozhádali.

Navíc manžel je k synovi trochu flegmatický, neumí být k němu přísný jako já. Před mými rodiči, nikoliv přede mnou, se vyjádřil, že by si syna domů klidně vzal, ale ví, že já to nepovolím. Moje matka mu vysvětlila proč – že máme nyní malou dcerku a neměla bych na něj čas...atd...

Co si o tom myslíte? Já nevím, jak tuto situaci řešit.

Nejvíc špatná si připadám já, že tady syna nechci. Na ty víkendy, co má, mi to nevadí. Ale i tak jsem pak ráda, když jde domů a my máme doma zase klid a pohodu:-(