Se žárlivcem žít nechci! Mám zůstat, nebo odejít?

S mužem jsme spolu šestnáct let. Prvního syna jsem porodila v necelých sedmnácti letech, samozřejmě neplánovaně. Nyní je mi jednatřicet.

Vztahem jsme tak nějak proplouvali. Dá se říci, že jsme byli manželé jen "papírově". Muž byl stále v práci a já doma s dítětem. Všechno jsme nějak zvládali, narodil se druhý syn. Na vztahu se ovšem nezměnilo nic, byl stále nenaplněný, chyběla komunikace.

Za pár let jsme se přestěhovali do domu, který jsme postavili svépomocí. Vztah byl pořád prázdný, nenaplněný a já začala trávit hodně času na internetu – nešlo o žádné seznamky či flirty, ale o fóra s určitým zaměřením.

Psala jsem si s lidmi po ICQ a Skype. Až jednou přeskočila "jiskra" a zvrhlo se to trochu jiným směrem, než jsem chtěla.

Můj muž na tohle přišel, začal mi číst historii Skype, kde bylo i telefonní číslo na dotyčného a SMS v telefonu. Několikrát mu pak volal a vyhrožoval.

Já tento "vztah" ukončila chvíli před tím, než mi manžel řekl, že o tom ví. Následovalo nesčetně žárlivých scén, potom to utichlo.

S dotyčným si píši už jen minimálně. Nejde o nic jiného, než otázky typu "Jak se máš?" nebo "Jak se mají děti?".

Jenže u manžela se opět objevila žárlivost a podezírání, když viděl, že mi dotyčný napsal "Ahoj". Ukazovala jsem mu i historii Skype, že opravdu o nic nejde a že kolikrát ani neodpovím.

Zdálo se, že pochopil, ale opak je pravdou. Teď totiž dotyčnému zase poslal nesmyslnou SMS, a to opět jen proto, že viděl, jak mi napsal "Ahoj".

Z DALŠÍCH PŘÍBĚHŮ Bojím se, že si něco udělá! Mám ho vzít zpátky? Vztah na dálku: Je to konec, nebo snad ne? Kvůli manželovým dcerám myslím na rozchod Mám smůlu na partnery. Vždycky potkám exota

Je marné manželovi vysvětlovat, že dotyčného beru jako kohokoliv jiného, že mezi námi dávno nic není. Přitom jsme se doma už před časem dohodli, že za tím uděláme tlustou čáru a začneme "nový" život. Ale můj muž stále dělá věci, které našemu vztahu nepomáhají.

Žárlivý byl už v době našeho chození – nemohla jsem se na zábavách bavit ani s holkami, natož s kluky. Potom ho to nějak přešlo.

Hodně jsem za tu dobu přibrala. Ovšem teď jsem během dvou měsíců shodila dvacet kilo. A připadá mi, jako kdyby se v manželovi probudila ta jeho stará žárlivost.

Poraďte mi, co mám dělat a jak se zachovat? Mám zůstat nebo opravdu odejít? Jedno vím jistě: se žárlivcem žít nechci! Pokud by to mělo pokračovat, nemělo to konce a skutečně nebylo řešení, jsem připravena vztah ukončit.