Mám smůlu na partnery. Vždycky potkám exota

Nedokážu se vyrovnat s tím, že se nedávno se mnou rozešel přítel, s nímž jsem rok žila. Na začátku to bylo krásné. Ovšem po čase se projevil, najednou byl jiný.

Byla jsem moc zamilovaná, on se ke mně choval také moc hezky. Přestěhovala jsem se tedy k němu. Za nějakou dobu se ale všechno změnilo.

Hodně žárlil. Když mi kamarádi psali, tak si přečetl zprávy v mém mobilu a hned jim volal, aby mně nechali na pokoji, jinak si to s nimi vyřídí. Pak začal mít výhrady i k tomu, když jsem si šla s kamarádkami sednout, a to je mi čtyřiadvacet let.

Za nějakou dobu jsem žila už spíš pouze jeho život. Společně jsme navštěvovali jen jeho kamarády, dělali jen jeho koníčky. A já zapomněla na sebe.

Nakonec si mnou byl tak jistý, že si mě přestal vážit. Ponižoval mně, říkal, že jsem hloupá a nemám vlastní názor a že mi vysoká škola, kterou studuji, k ničemu nebude (on je vyučený elektrikář).

Vyčítal mi, že za všechny hádky mohu já. Přitom jsem se vždycky jen bránila. Ale čím víc jsem se hájila, tím víc jsem si připadala jako ta špatná. Když jsem mu například nechtěla zkrátit kalhoty do práce, hned tvrdil, že ho nemám ráda.

Pracuje jako finanční poradce. Peníze mu stouply do hlavy a na mě už ani neměl čas.

Přítel byl menšího vzrůstu a kompenzoval si to tím, že chodil do posilovny. Velice si zakládal na vzhledu a také dost kritizoval ostatní. Možná to souvisí i s tou žárlivostí.

Pak jsem potkala někoho, kdo se ke mně choval zase hezky. Tak jsem si s ním začala psát. Přítel to samozřejmě zjistil a hned mu vyhrožoval. Mně dokonce chtěl dát facku, ovšem prý nemohl.

Jednou také mlátil pěstí do zdi a říkal, že kdyby tohoto člověka někde potkal, zabil by ho. A to všechno jen kvůli psaní.

Nakonec přítel řekl, že už mi nemůže věřit a rozešli jsme se. Nechápu, proč se tak choval, proč mě podezíral a proč mi nevěřil. Já jsem neměla v úmyslu ho podvést.

Z DALŠÍCH PŘÍBĚHŮ Bojím se, že si něco udělá! Mám ho vzít zpátky? Vztah na dálku: Je to konec, nebo snad ne? Kvůli manželovým dcerám myslím na rozchod Se šéfem málem v posteli. Jak teď?

Po čase jsem se začala scházet s tím druhým – v domnění, že to bude lepší. Pořád básnil o tom, jak mě chce udělat šťastnou, plánoval výlety atd.

Věřila jsme mu to. Ale netrvalo dlouho, když jsem zjistila, že hodně pije a má dluhy. Sice pracoval, ale kvůli pití neměl skoro ani na kredit. Takže, po chvíli jsem to s ním skončila.

Teď jsem sama a bojím se, že si už nikoho normálního nenajdu. Vždycky potkám nějakého exota.

Někde jsem ale četla, že máme určitý vzorec chování uložen v mozku a podvědomě si pak vždycky vybíráme stále stejné partnery. Můj táta byl také žárlivec a despota, mamku psychicky týral a dokonce ji i někdy mlátil.

Většinou těm mužům až moc záleží na vzhledu. Vypadá to jakoby skrývali nějaké komplexy a pak si to vybíjejí na blízkém člověku. Nejhorší ale je, že na začátku tohle poznat nejde, protože se chovají úplně jinak. Projeví se až později.

Já mám díky těmto zkušenostem nízké sebevědomí, nevěřím si. Nevím, jak se s tím vyrovnat a jestli vůbec budu někdy schopná najít si normálního partnera pro život. Děkuji za rady.