Nevím, jak máme přežít

zpět do příběhů
9.12.2009 00:00   |   Příběhy
Teď už skutečně nevím, jak máme přežít. Z úřadu práce mi poslali třináct set korun a k tomu máme alimenty čtyři tisíce. Minulý měsíc jsem již na podporu nárok neměla.


Ilustrační foto
Jsem samoživitelka. Nezbylo, než se jít zeptat, jestli se synem nemáme nárok alespoň na nějakou pomoc v nouzi.

Běháním po úřadech jsem strávila celý týden a výsledek byl stejně nulový. Tedy, abych byla přesná, vypočítali mi devět set korun. S tím se opravdu vystačit nedá. V žádné kanceláři mi neporadili, z čeho máme vlastně žít.

Mohla bych sice ještě požádat o pár set korun příspěvku na bydlení. Je to ale problém, protože se k tomu musí pochopitelně předkládat nájemní smlouva. A tu mi exmanžel nevydá... abych přece nemohla o příspěvek žádat.

Začala škola, syn nastoupil do sedmé třídy. Všechno se dál komplikuje. Už druhý měsíc nemáme zaplacený byt a tento ani elektřinu. Navíc mi exmanžel nechal dluhy, které teď již nejsem schopná platit.

Z DALŠÍCH PŘÍBĚHŮ

Manželství máme hezké, můj muž mě ale ranil
Nespravedlnost! A bulela jsem asi hodinu
Vztah na dálku: Je to konec, nebo snad ne?
Se šéfem málem v posteli. Jak teď?

Práce je u nás k nesehnání. Chodím domů vyčerpaná, jak hledám a nic. Bohužel. A navíc ta nejistota, kde vůbec budeme bydlet.

Nemáme, kam jít. Už mám jen maminku, která žije v domově pro seniory, a těžko by mi tudíž pomohla. Upřímně, ani bych to od ní nežádala...

Hanina

Diskuse: Nevím, jak máme přežít

děkuji paní Marii za povzbudivé rady všem

23.12.2009   |   09:07   |   od: agi
paní Marii z příspěvku--- č. 27----- !!!

RE:

23.12.2009   |   09:02   |   od: agi
Milá Marie!! Přečetla jsem si vaši radu a mě samotné je také líp na srdci po vašem příspěvku.
Nechci popisovat svůj krkolomný příběh, je to za námi, chvála Bohu!! Musím říct, že Bůh, pozitivní myšlenky a nesčetné rady druhých mi nejvíc pomohly. Já sama bych nezvládla vůbec nic. Jsem po CMP a mám i roztr.sklerosu, ale všechny problémy s partnerem, financemi, bytem, zdravím dětí se postupně vyřešily. Ale je těžké naučit se pozitivnímu myšlení ze dne na den. Vím, že moc radit neumím, ale vám děkuji za článek, který si budu také často číst. I mě moc pomohl, za což vám moc děkuji!!!
Držím všem zoufalým palce, ať jim pomohou rady čtenářek, ať se vše v dobré obrátí. Já žádala o příspěvek z okresu za manžela (je neplatič alimentů) a oni to pak z něho vymáhali sami. Po vyhoření našeho domu nám pomohlo nesčetné množství lidí. Máme jiný byt a mou hlavní zásadou vždy bylo: zaplatit hlavně nájem - ani o elektřinu tak nešlo, bez ní se žít dá, ale hlavně se nestat opět bezdomovcem. Děti sice finančně strádaly, ale vyrostly z nich bezvadní lidé, kteří si umí všeho vážit.
Moc na všechny myslím a moc držím palce. Agi

jak přežít

1.10.2009   |   11:23   |   od: Jana
Ťažko mi je, keď to čítam, ale konečne posledný príspevok navrhol riešenie. Žiaľ, príbeh je akoby od mojej susedky - tá ma tri deti. Začala pracovať - minulý mesiac jej skončila materská dovolenka (má krasné dvojičky dievčatá) a ich ocko sa pod náporom "otcovských" starostí rozhodol zamilovať do slobodnej, mladej a bezstarestnej dievčinky.
No a napadlo ma - neviem, ako je to u vás, ale zrejme lepšie, už je v Čechách platná aj predmanželská zmluva, na Slovensku stále nie, ale... Za danej situácie, keď muž splodí dieťa, deti, zbalí sa a odíde, žene nechá na starosti nie len deti, ale aj dlhy a starosti s prežitím, muž je v pohode, stačí aby bol podnikateľ, nevykazoval zisk, čiže nemal z čoho platiť dlhy a môže sa rozvážať na najnovších modeloch audi, honda, volvo... a žena dúfa, že snáď ešte mesiac ostane v byte a nik ju nevyhodí pod most aj s deťmi.
No a v tejto situácii policiti riešia problém interrupcie, lebo - akoby si mohla žena dovoliť sama rozhodnúť o tom, či sa môže postarať o svoju exitenciu a existenciu detí, keď v konečnom dôsledku aj tak to musí urobiť sama. Politikom a ockom je to jedno.
Držím palce, ale hlavne konajte rýchlo. Splátkové kalendáre mali byť dojednané už dávno, pri meškaní so splátkami sa už veritelia s dlžníkmi o ústupkoch baviť nechcú.
Želám veľa sťastia. Jana

RE: ještě dodatek

30.9.2009   |   23:45   |   od: Martina
Rozhodně před dluhy neschovávat hlavu do písku, jinak je to horší. Co nejdříve kontaktovat všechny společnosti, vyjednat splátkové kalendáře, odložení splátek a pod. To je základ, protože, jak se tohle nakupí, je to ještě horší...

Jde to, když se chce

30.9.2009   |   23:43   |   od: Martina
Nic proti, ale takových, jako jsi ty, je hodně. Já jsem máma 3,5 letého kluka. S bývalým se stále táhne rozvod, nedává mi ani korunu.
Před půl rokem skončila mateřská. Nejdřív jsem šla na ÚP, ale jejich vyměření 3300 Kč bylo směšné, nepokrylo ani nájem. Malého mi nevzali do školky, takže co potom...
Prostě jsem to nevzdala. Najít práci se nedařilo, tak jsem šla uklízet (mám VŠ!, ale jako potupu to neberu), prostě se nedalo jinak. Se šéfem jsem se dohodla, malého si beru sebou. 4 hodiny denně, směšné peníze, ale aspoň něco. Taky jsem začala prodávat kosmetiku, chodím na jednorázové brigády po marketech, vyplňuji dotazníky... Prostě, když se chce, jde všechno.
Nemůžu si vyskakovat, ale zaplatím nájem, můžu koupit malému to, co potřebuje... Stále sháním školku a až se podaří, tak si najdu pořádnou práci. Ale do té doby se i toho úklidu držím jako klíště, protože je to pořád lepší, než skončit na ulici...
Jak napsalo mnoho pisatelek přede mnou, chce to nepoddat se, ale bojovat.
Zobrazeno posledních 5 příspěvků, celkový počet 36 příspěvků.
poslední příspěvek: 23. 12. 2009 9:07
ČÍST VŠE / REAGOVAT


Tiskové zprávy

Vzkaz redakciMáte dotaz či připomínky?Napište vzkaz redakci