Diskuse ke článku:
Nevím, jak máme přežít

paní Marii z příspěvku--- č. 27----- !!!

Odpověď na 27  |  Milá Marie!! Přečetla jsem si vaši radu a mě samotné je také líp na srdci po vašem příspěvku.
Nechci popisovat svůj krkolomný příběh, je to za námi, chvála Bohu!! Musím říct, že Bůh, pozitivní myšlenky a nesčetné rady druhých mi nejvíc pomohly. Já sama bych nezvládla vůbec nic. Jsem po CMP a mám i roztr.sklerosu, ale všechny problémy s partnerem, financemi, bytem, zdravím dětí se postupně vyřešily. Ale je těžké naučit se pozitivnímu myšlení ze dne na den. Vím, že moc radit neumím, ale vám děkuji za článek, který si budu také často číst. I mě moc pomohl, za což vám moc děkuji!!!
Držím všem zoufalým palce, ať jim pomohou rady čtenářek, ať se vše v dobré obrátí. Já žádala o příspěvek z okresu za manžela (je neplatič alimentů) a oni to pak z něho vymáhali sami. Po vyhoření našeho domu nám pomohlo nesčetné množství lidí. Máme jiný byt a mou hlavní zásadou vždy bylo: zaplatit hlavně nájem - ani o elektřinu tak nešlo, bez ní se žít dá, ale hlavně se nestat opět bezdomovcem. Děti sice finančně strádaly, ale vyrostly z nich bezvadní lidé, kteří si umí všeho vážit.
Moc na všechny myslím a moc držím palce. Agi

Ťažko mi je, keď to čítam, ale konečne posledný príspevok navrhol riešenie. Žiaľ, príbeh je akoby od mojej susedky - tá ma tri deti. Začala pracovať - minulý mesiac jej skončila materská dovolenka (má krasné dvojičky dievčatá) a ich ocko sa pod náporom "otcovských" starostí rozhodol zamilovať do slobodnej, mladej a bezstarestnej dievčinky.
No a napadlo ma - neviem, ako je to u vás, ale zrejme lepšie, už je v Čechách platná aj predmanželská zmluva, na Slovensku stále nie, ale... Za danej situácie, keď muž splodí dieťa, deti, zbalí sa a odíde, žene nechá na starosti nie len deti, ale aj dlhy a starosti s prežitím, muž je v pohode, stačí aby bol podnikateľ, nevykazoval zisk, čiže nemal z čoho platiť dlhy a môže sa rozvážať na najnovších modeloch audi, honda, volvo... a žena dúfa, že snáď ešte mesiac ostane v byte a nik ju nevyhodí pod most aj s deťmi.
No a v tejto situácii policiti riešia problém interrupcie, lebo - akoby si mohla žena dovoliť sama rozhodnúť o tom, či sa môže postarať o svoju exitenciu a existenciu detí, keď v konečnom dôsledku aj tak to musí urobiť sama. Politikom a ockom je to jedno.
Držím palce, ale hlavne konajte rýchlo. Splátkové kalendáre mali byť dojednané už dávno, pri meškaní so splátkami sa už veritelia s dlžníkmi o ústupkoch baviť nechcú.
Želám veľa sťastia. Jana

Odpověď na 32  |  Rozhodně před dluhy neschovávat hlavu do písku, jinak je to horší. Co nejdříve kontaktovat všechny společnosti, vyjednat splátkové kalendáře, odložení splátek a pod. To je základ, protože, jak se tohle nakupí, je to ještě horší...

Nic proti, ale takových, jako jsi ty, je hodně. Já jsem máma 3,5 letého kluka. S bývalým se stále táhne rozvod, nedává mi ani korunu.
Před půl rokem skončila mateřská. Nejdřív jsem šla na ÚP, ale jejich vyměření 3300 Kč bylo směšné, nepokrylo ani nájem. Malého mi nevzali do školky, takže co potom...
Prostě jsem to nevzdala. Najít práci se nedařilo, tak jsem šla uklízet (mám VŠ!, ale jako potupu to neberu), prostě se nedalo jinak. Se šéfem jsem se dohodla, malého si beru sebou. 4 hodiny denně, směšné peníze, ale aspoň něco. Taky jsem začala prodávat kosmetiku, chodím na jednorázové brigády po marketech, vyplňuji dotazníky... Prostě, když se chce, jde všechno.
Nemůžu si vyskakovat, ale zaplatím nájem, můžu koupit malému to, co potřebuje... Stále sháním školku a až se podaří, tak si najdu pořádnou práci. Ale do té doby se i toho úklidu držím jako klíště, protože je to pořád lepší, než skončit na ulici...
Jak napsalo mnoho pisatelek přede mnou, chce to nepoddat se, ale bojovat.

Jelikož jsem taky matka samoživitelka, tak chápu vaši situaci. A o to víc, protože mám dvě děti, o které se musím starat a po manželovi mi zbyly dluhy a navíc mi neplatí alimenty. Takže jsem zůstala na děti i na dluhy sama. Našla jsem si práci, vyjednala splátkové kalendáře a navíc pomáhá rodina, na kterou se mohu ve všech případech obrátit.
Moje situace je navíc stížená tím, že bývalý manžel přišel při pracovním úrazu o ruku, čímž pozastavil alimenty na 0 Kč, jelikož nemůže pracovat. Takže jsem přišla i o to, aby alespon děti nebyly stratné. Jelikož bude mít důchod asi kolem 4000 Kč, nemohu spoléhat na to, že mi něco pošle, když neposlal za 2 roky ani korunu.
Nejlepším řešením teda pro vás bude, tam kde máte dluhy, napsat dopisy se žádostí, že jste matka samoživitelka, aby vám dali splátkový kalendář. Jinak si najít práci, i když v dnešní době je to velmi složité. Hlavně nevěšet hlavu a porvat se s tím. Jestli ale nezačnete jednat hned, bude to horší a horší. Držte se a vězte, bude líp. Gabka

milá paní, asi si Vaši situaci nedokážu představit. myslím, že pokud jste na tom tak, že peníze sama vydělat nemůžete, ze čtyř tisíc alimentů prostě žít nemůžete a tak by Vám měl manžel dávat víc. já bych z něj prostě zkusila vyrazit víc peněz, to by mělo zafungovat, ne? rozhodně se poraďte s někým, kdo umí chodit v alimentech a na státní podporu se vykašlete, když Vám už nic víc nedají. myslím, že každý rozumný soudce by Vám měl přiřknout více na alimentech, zvláště když dluhy nejsou Vaše, ale Vašeho bývalého manžela!!! nevzdávejte se. držím Vám palce. Alice

Milá Hanko, s příběhy jako jsi ty se setkávám téměř každý den. Je samozřejmě pro tebe velice těžké se soustředit na nějakou pozitivní sílu, ale vše se dá vyřešit. Poradím ti s dluhy, jestliže byly nabyté za manželství, doporučuji si je určitě nenechávat sama. Nepsala jsi, zda již došlo k majetkoprávnímu vyrovnání či ne, zde by se dalo ještě leccos dělat. Pokud ti i tak zůstaly dluhy, určitě nestagnuj a vyjednávej. Co se týče práce, jestli chceš, ráda ti pomohu, hledám další spolupracovníky. Tak se mi určitě ozvi, ráda tě zaučím, neboj zvládneš to a nepotřebuješ žádný vklad. Tak hlavně hlavu vzhůru.

Ahoj Hanka, máš to ťažké. Ja by som to skúsila tak, že maminku by som si vzala k sebe, pomohla by ti so svojim dôchodkom a aj s deťmi. Ak je nejak chorá a treba jej celodennú opateru, tak si môžeš vybaviť na ňu opatrovateľský príspevok. Neviem, aký mate veľký byt, ale možno by ste sa nejako pomestili.
O tom opatrovaní chorého človeka viem dosť. Môj otec bol na invalidnom vozíku, ochrnutý na celú pravú stranu tela. Mala som 14, starší brat, sestra boli na internáte a mama a ja sme sa starali o otca a mladšiu sestru. Mama si vybavila v práci obedné zmeny, starala sa o otca doobeda, poobede som sa starala ja, keď som prišla zo školy.
Dá sa to zvládnuť, len treba veľa veci obetovať. Viem to, strednú školu som skončila s vyznamenaním. Keď mamu prepustili z práce, tak si vybavila opatrovatelský príspevok.
Skús nad tým porozmýšlať. Máš to lepšie, ako chodiť po úradoch a doprosovať sa každej koruny.
A ak sa ti bude chcieť, daj mi vedieť čo a ako.

Milá Hanko, nemá smysl se ohlížet na to, co bylo, litovat se, nebo přemýšlet nad tím, jestli si to zasloužíte nebo ne... Každý člověk si zaslouží pěkný život plný radosti a blahobytu. Ne každému se to podaří.
Jsou ale způsoby, jak tomu - značně jednoduchým a pro některé lidi velice směšným způsobem - pomoci. A to je vytyčit si svoje přání a cíle v těch nejkrásnějších barvách a představit si je do nejmenších detailů. Představovat si, že jste jich již dosáhla – jako by se to už stalo. Zkuste si představit do nejmenších podrobností, že máte skvělou práci, pěkný dům a nového partnera, který vás s láskou objímá, a váš syn je velice šťastný a máte dost peněz na vše, co potřebujete. A přehrávejte si tento obrázek s vírou a radostí každý den několikrát, prožijte ho, nakreslete si ho, vystříhejte z časopisů obrázky – mějte svoje přání na očích.
Přes to všechno, co vás v náročných dnech provází, se tvařte jako by se to už stalo. Jste sice na dně, ale rozhlédněte se kolem sebe. Jste zdravá, važte si toho, važte si toho, že máte syna, který je zdravý a chodí do školy – některé ženy marně sní o dítěti, jiné trpí starostmi o jejich zdraví... I v těžkém životě se najde spousta krásných, obyčejných věcí, za které může člověk životu poděkovat a naplnit se tak pozitivní energií, silou a odvahou udělat krok dopředu. Krok dopředu ke svým cílům a přáním.
Začněte s tím, že každý večer usnete a ráno vstanete s myšlenkou na svoji představu harmonického života a vidíte ji jako realitu.
Neznamená to, že si budete představovat a nečinně doma sedět a nic pro to nedělat. Je třeba konat, pracovat a soustředit veškerou svoji energii. Věřte, že věci se změní, pokud se naladíte na pozitivní vlnu - napadne vás rázem mnohem více možností, jak najít práci, budete sympatická žena, která září, když jde po ulici. Budou se na vás lepit příležitosti, které byste dříve plna myšlenek na problémy a starostí ani nemohla vidět. Tím, že budete naladěna na pozitivní vlně, budete přitahovat šťastné události...
Zní to možná bláznivě, většina lidí s výsměchem řekne – pěkná blbost, nesmysl a fantazírování snílků... Ale za zkoušku nic nedáte, nic tímto neztratíte.
Nevymyslela jsem to – jednou, když mi bylo hodně zle a myslela jsem, že už nic nikdy nezvládnu, mi tohle řekl neznámý člověk, který si ke mě přisedl na nádraží. A já na něj koukala, jako na duševně chorého. Nicméně jsem to ze zoufalství jen tak zkusila.
A události se změnily, všechno nabralo rychlý spád. Dostala jsem se do víru nové práce. Až jsem zapomněla, jaké věci jsem si vlastně tak úpěnlivě přála. Uplynulo dost času, já se stěhovala a ze staré krabice vypadl papír, na kterém jsem měla nakreslená všechna svá tehdejší přání..., která už jsou součástí mého života. Vzpomněla jsem na náhodné setkání, plány a jejich realizaci, obrat a šťastné události... to je ale na dlouhé povídání...
Zkuste téhle "pohádce" uvěřit a bude vám lépe. Navzdory výsměšným poznámkám některých lidí, kteří to nezkusili, a většinou prostě nevěří tomu, že by mohl mít úspěch a radost úplně každý.
Pokud jste věřící, tak víte, že už Ježíš údajně řekl "Pros a bude ti dáno; hledej a ty najdeš; klepej a bude ti otevřeno!" - a představa a přání je k tomu prvním krokem... Pokud zkusíte takto uvažovat, sama nejlíp poznáte, co je potřeba udělat, na čem začít pracovat. Jak najít práci a všechno ostatní. Pouhá představa vašeho šťastného života vás naplní nadějí, odvahou a dodá vám novou sílu a energii a přivede k vám příležitosti, štěstí a dobré náhody. Zbytek bude na vás. Přeji vám odvahu a držím palce!
PS: Na internetu o tomhle přístupu můžete najít spoustu článků. Nevím, jestli sem můžu dávat odkazy, ale o tomto napsala Rhonda Byrne knihu Tajemství (The Secret), podle které byl pak natočen stejnojmenný film. Když si progooglujete Tajemstvi (The Secret), tak najdete spoustu příběhů lidí, kteří to vyzkoušeli...

Dobrý den, v této situaci se opravdu dnes ocitá mnoho lidí. I já byla jedna z nich před deseti lety. Vracela jsem se v půlce února se dvěma malými dětmi do prázdného, nezařízeného bytu, protože jsme bydleli mimo město a manžel nás opustil. Tam jsem dala výpověď a zde neměla práci. Jenže jsem se nelitovala a vůbec si nepřipustila, že bych nějakou nenašla. Byla jsem ochotna dělat cokoli. Našla jsem práci sice jen na dobu určitou - na 5 měsíců, ale měla jsem ji. A zároveň dalších 5 měsíců na hledání stálé práce. I to se mi povedlo a od té doby jdu jen a jen "výš".
Dneska stojím na pevných kramflecích, děti jsou pomalu dospělé. Bydlíme v hezkém domečku na kraji Prahy, na který mám sice velikou hypotéku, ale díky svým "samostatným" začátkům vím, že když se nebudu litovat a bát velkých cílů, dokážu hodně.
Za celou dobu se mi nikdy nestalo, že by mě někde nechtěli do práce, že mám malé děti nebo nedostatečné vzdělání (mám jen SŠ). Ale taky jsem se sama nikdy nebála ani práce, ani risku, že něco nevyjde.
Problémy řeším, když přijdou a ne, že se jich bojím dopředu a proto do něčeho nejdu. Začala jsem například podnikat a nemohla tušit, jak to dopadne.
Ale je to opravdu vše jen o tom, že se nesmíte litovat. Místo obíhání úřadů s prosbami o příspěvky a konstatováním, že u vás se těžko práce sežene, raději obíhejte podniky nebo se poohlédněte po nějakém podnikáníčku, ve kterém vezmete život do vlastních rukou a nebudete závislá na nikom.
Možná to zní příliš tvrdě, ale i já propadám občas sebelítosti a vím, že to je ta nejzhoubnější nemoc. A proto s ní bojujte! Držím palce. Zvládnete to!

Nevím, jak bych pomohla. I já byla v této situaci. Nejlépe je nebát se říct si o pomoc - měli bychom začít u rodiny a pak zkusit teprve přátele. Já měla štěstí spíš na přátele.
Ale hlavní je se nevzdávat. Máte přece, pro co žít. Držím palce.

mas este rodinu

Problémy, co má paní díky špatné volbě partnera, se zdají opravdu jako docela dobře řešitelné. Jsou JEN finanční.
Můj agresívní exmanžel mě týral, kopal, bil, stoličku mi urazil, jak mi tloukl hlavou o podlahu. Stačilo jen, abych třeba jen pokazila žaluzii... Vykradl mé matce všechny rodinné šperky z trezoru, naboural její auto. Pokusil se mě nakonec zabít (byl to voják a měl na to školení v boji muž proti muži), ale vaz mi nezlomil - jen natrhl trapezius a poškodil krční páteř. Zachránila jsem se skokem z okna. Syna schoval u rodičů a po návratu z nemocničního ošetření jsem jej už pak 2 měsíce neviděla, policie byla bezmocná.
Taková byla tehdy doba. Ze společně získaného bytu jsem nedostala ani korunu. Je to jako z hororu, ale je nás, postižených, mnoho. Akorát jsem neměla tehdy dluhy. Postupně jsem se z toho dostávala, člověka to dlouho pronásleduje.
Takže - hlavu vzhůru - jste-li zdravá a máte-li mládě pod vlastním křídlem, máte motor i palivo jít vzhůru. Jen je potřeba dostat počáteční výkop, aby se to dalo do pohybu. Hodně štěstí!!!!!

Odpověď na 6  |  Ale za to si, moje milá, taky můžete sama. To, co žijeme dnes, je jen důsledek toho, jak jsme žili a přemýšleli v minulosti. Nevím, jak daleké nebo blízké, ale tak to prostě je.
Hance nepomůže naplákání, že jsou i jiní lidé v její těžké situaci. Prostě se musí rozhodnout. Budu žít jako chudák nebo s tím něco udělám a půjdu dopředu. Ze svých neúspěchů se máme poučit a ne to zabalit hned na první překážce. Taky nemusíte žít u rodičů. Pokud jste zdravá, máte možnosti, o jakých se vám ani nezdá.
Já jsem zvítězila nad rakovinou. Ale za cenu toho, že jsem se dostala do finančních problémů, ze kterých se pořád dostávám. Je to začarovaný kruh, ale já jsem se rozhodla nad tím zvítězit právě tak, jako nad svojí nemocí.

Odpověď na 17  |  Pod toto se klidně podepíšu. Každý člověk je jedinečný a jen na něm záleží, jak se životu postaví. Věřím, že to zvládnete a že dokážete čelit všem nesnázím.

A nemyslete si, že jsem nic takového, jako vy, nezažila. Zažívám to. Ale rozhodně se nevzdám.
Je to totiž hnus. Každá společnost si nechá všechno pořádně zaplatit. Odere vás z kůže, protože ví, že si to může dovolit. A ještě se bude ohánět smlouvou, kterou jste podepsali. Vždy je to smlouva v jejich prospěch a oni ví, že v dnešní době je velmi těžké se ubránit půjčování peněz a jen tiše čekají na svou příležitost.
A proto jsem se rozhodla, že to nevzdám. Budu se bít do poslední kapky krve. A já budu ten vítěz.

Odpověď na 18  |  Lidi zlatí, ono je velmi jednoduché se na všechno vykašlat. Jenže tak to prostě nefunguje. Vy odejdete, ale dluhy zůstanou. A koho myslíte, že doženou? Vaše děti. A ty budou platit i s chlupama a ještě jim i něco přidají... s klidem. Tady v té džungli si musíte pomoct sami.
Chce to sílu. Rozhodnout se, co s tím udělat. Pokuste se skonzolidovat své splátky, domluvit se s těmi společnostmi a začít splácet třeba jen po menších částkách. A najděte si lépe placenou práci. Máte potenciál, který můžete využít, když budete chtít.
Myslete na to, že jste šťastní a bez dluhů. Myslete pozitivně. Najděte si cíl a za tím jděte. Dostanete se z toho, protože když budete chtít a půjdete si za tím, tak žádná překážka vás nezastaví. A věřte, že naleznete to, co jste hledali a budete šťastní a budete se radovat ze svého vítězství a ze svého blahobytu, protože si to zasloužíte.
Jen strach vám brání udělat ten první krok ke své záchraně. Tak se mu postavte a udělejte ten první krok. Najděte ten sen, kterým obohatíte sebe i ostatní a uvidíte, že to dokážete.

Dobrý večer. Vidím, že nejsem sama, které život nepřinesl momentálně nic pěkného. Já už jsem na pokraji zhroucení a někdy pomýšlím i na prášky, které by mě zbavily mých starostí. Nutně a již urgentně potřebuji peníze na splacení kredit.karet, které jsem si myslela, že nikdy nepoužiji. Ale vzhledem k situaci, kdy šlo opravdu o život v rodině, jsem přistoupila i na toto řešení.
Bohužel, nyní se dostávám do platební neschopnosti tyto docela velké splátky hradit a nerada bych se dostala ještě dál. Peníze sháním již 4.měsícem. Stále platím nějaké poplatky na 100% sliby, ale žádné skutky. Více a více se tak propadám do beznaděje, už nemám pomalu ani na jídlo.
Ty peníze jsem použila mému tatinkovi na docela závažnou operaci a dlouhodobou léčbu, která byla snad "zatím" "úspěšná" - nikdy toho litovat nebudu!!! Starám se o své rodiče. Jsem sice ještě vdaná, ale doufám, že před rozvodem, jelikož manžel si šel užívat bezstarostný život s ženou mladšího ročníku. Mám 2 děti, které studují - syn na vysoké škole a dcera je ve 4.ročníku střední. Všude a za všechno se platí - obracím každou korunu.
Každý večer myslím, že kdybych ukončila můj život, ukončila bych i moje trápení. Ale myšlenka na děti a rodiče, kteří jsou na mě docela závislí, mě z toho vždy probere. Mám své stálé zaměstnání a ještě občas beru brigádu po večerech, jako je hlídání dětí, uklízení, pokladna v Tescu apod., jenom, abych to všechno zvládla.
A tak všude prosím, pokud můžete pomoct, pomozte - už nevím, jak dál, ale ještě vás oberou o to málo, co vám zbylo. Momentálně mám na 14dní do výplaty cca 800 Kč a prostě musím s tím nějak vyjít. Ale pořád a stále bojuji s tou ošklivou myšlenkou nebýt.