Diskuse ke článku:
Nevím, jak máme přežít

Co azylový dům? A neomezovat se myšlenkou, že práce je málo... Člověk když chce, tak je kolikrát překvapenej, co dokáže. Když tomu budete věřit (tím i sobě) a aktivně za tím půjdete, tak se to podaří !!! Držím vám palce v téhle nelehké situaci.

To je strašná situace. A za rok, až mi skončí rodičovská, na tom budu asi dost podobně.
Jestli se mi do té doby nepodaří najít si trvalou známost (něco se rýsuje) nebo si nenajdu velmi rychle práci, tak mi asi nezbude nic jiného, než jít někam "točit kabelkou". Abychom s dcerou neskončily pod mostem, nebo spíš já pod mostem a ona v nějakém ústavu...
Ještě tu je možnost něco přepadnout a vyloupit...banku nebo benzínku ne, ale co takhle odstavený kamion...(jedná se o nadsázku).
Chce to mít holt štěstí, jinak to dobře prostě dopadnout nemůže.

Těžko se vžívám do vaší situace. Já si žiji v rodinném domečku s fajn manželem a dobře se nám daří. Je pravda, že nezahálíme a nic nám nespadlo do klína jen tak. Ale bez štěstí se člověk taky nehne. Takže vám toho štěstíčka přeji, co nejvíce.
Vše se dá řešit, neházejte flintu do žita a věřte, že bude líp. Myslím, že ač vaše situace není lehká, rady z předchozích příspěvků stojí za zvážení. Bojujte, držim vám palce:)
PS: každý má nějaké to trápení, My máme sice zázemí, ale náš syn má vážné zdravotní problémy a věřte,že za zdraví by člověk vyměnil téměř vše. Tak zatněte zuby a jděte do toho!!!

Dobry den, Hano, v podobne situaci jsem se take zavinenim exmanzela ocitla. Exekuce, ztrata prace atd.
Moznosti:1.Vzít si na byt studentku. Muze to prinest do rozpoctu 4-5 tisic.
2.Prace. Na urad prace nema smysl chodit. Snad jste nebyla tak naivni a myslela si, ze urad prace vam nabidne praci. Je to urad pro evidenci nezamestnanych, tot vse.
3.Hlidani deti, uklid, hospodyne, vse prace nacerno, bez dani. Nebo si zaridit zivnostak a muzete zacit i podnikat, v cemkoliv. Bez zivnostaku vam praci nedaji, pokud to potrebuji vyuctovat.
Nevim, co jineho bychom vam mohli poradit, ale proste musite zacit okamzite pracovat a prestat behat po uradech a domnivat se, ze jenom proto, ze jste samozivitelka, vas musi stat podporovat.
S pozdravem, B.

Milá Hano, je to sice tvrdé, ale takový už život je. Stojíte, dá se říct, na okraji propasti. Nezaplacený nájem, absence příjmů...
Řekněte si, co je pro Vás důležité.
Nejhorší variantou, která se může přihodit, je že majitel bytu nebude již mít s Vámi trpělivost a ukončí s Vámi smlouvu bez náhrady a zůstanete na ulici. Nezapomeňte, že v tom případě zasáhne orgán sociálně právní ochrany dětí a Vašeho syna patrně svěří do péče buď otci, pokud bude mít zázemí, nebo do Dětského domova. To by vás mělo motivovat ke změně.
Pokuste se domluvit s majitelem bytu na způsobech vyrovnání dluhů- mlčení nebo zapírání nic nevyřeší. Pokud pro Vás stávající bydlení však již není finančně dostupné, je třeba najít levnější alternativu. V nejhorším případě Dům pro matky s dětmi.
Sama se rozhodněte, zda máte odpovědnost za svůj život a zda chcete vidět svého syna vyrůstat a být mu dobrou matkou.
Hodně štěstí

jo v tomhle státě dostávaj jen černý. u nás tam cikánka nechala úřednici děti a šla pryč. hned si ji zavolali zpátky a odcházela s prachama.
na to prostě musíte mít žaludek.

Práci na Úřadě práce neseženeš, to je moje zkušenost. Vždy jsem ji našla díky kamarádům a jejich známým.
Úklid je dobrý začátek, z toho pak může být hlídání malých dětí, vodění do kroužků, vyzvedávání z MŠ a družiny atd.
Vím, že na malém městě to může být problém, ale dala bych si inzerát přímo do školky. Nebo vždy byla práce v nemocnicích a na poště. Jde jen o to chtít pracovat a nevymlouvat se, že něco nejde či není!
Mám maminku, která se stále na něco vymlouvá. Na stáří, nemoce, osamocenost, nedostatek peněz, přátel.... Vždy, když jí něco se sestrou poradíme, tak místo, aby to zkusila, tak má deset zaručených argumentů, proč to nejde! Ani JEDEN, proč by to mohlo jít! A to je hlavní důvod, proč se ji život nezmění. Ona vlastně nechce!
Drž se, abys nedopadla jako má máma. Vyzkoušej všechno, co ti kdo poradí. Práce je, jen ji musíme opravdu chtít. Dole v příspěvcích ti to píšou taky!!! Držím palce, i když to možná vypadá, že tě kritizuju. :-)

Doporučovala bych totéž, co mail od "kacata" - nelitovat se, říct sama sobě, že řada lidí je na tom mnohem hůř. Začít jednat. Zkusit se obrátit na přátele, jsou-li.

No, zial, je to syndrom dnesnej doby, Opustene zeny, ktore bojuju vsetkymi moznymi prostriedkami o prezitie a o to, aby neprisli o svoje deti, aby mali dostatok a neboli sami atd. A neskor este aj s pubertalnymi detmi, ktore nechapu, co matka musi prave preto, ze je sama, preskakat.
Myslim, ze vsetky rady su nad zlato, ale niekedy postaci aj to, ze si clovek uvedomi, ze nie je sam. Je nas vela.
Ja uz zijem sama 11 rokov a hoci sa to tak navonok zda, rozhodne nie som za vodou... Vsemozne sa snazim, aby ma tato situacia nepohltila uplne. Snazim sa byt stale silna, bojovna, dobra mama, pracujem na sebavzdelavani a tiez byt pekna... Je to nad ludske sily a moj den ma 30 hodin. Uvedomujem si denne, ze sa maximalne vysilujem a niekedy som tak unavena, ze nezvladnem nic.
No, v kazdom pripade, treba stat na pevnych nohach a nezlozit sa udelom, ktory sme ziskali neuspechom s partnerom! Musime zit a bojovat! A sposob sa vzdy najde. Predvcerom to mohlo byt upratovanie, vcera predvadzacky, dnes podnikanie a zajtra? Mozno bude po problemoch!!! :-)

prodej byt. kup levnější někde, kde seženeš práci. z rozdílu splať dluhy.
zní to jako blbost, ale nedávno jsem sháněla paní na uklízení. marně. ta, na kterou jsem dostala kontakt, měla moc a moc práce. nejdřív dělala pod agenturou a díky ní si nadělala kontakty, teď dělá na sebe.
starých lidí, co jim děti platí úklid, je dost. a od stovky na hodinu to začíná.
taky se dá leccos vydělat na předváděcích akcích. ne všude chtějí mladé holky. musíš umět vystupovat, mluvit a být časově flexibilní. je třeba se poohlédnout po agenturách nebo přímo po firmách. určitě jsi někde byla v potravinách, elektru nebo lékárně, kde taková předvaděčka byla. zeptej se holek, kde dělají. jsou to nárazovky, ale jsou.
kluk je v sedmičce, tebe už zase tak moc nepotřebuje.
taky tomu moc nerozumím, jak to, že ti manžel nechal dluhy? vždyť žije, ne? tak jsou to vaše dluhy napůl. proč bys je platila jen ty?

Jsem také matka samoživitelka. Jelikož bydlím s rodiči,nemám nárok od státu na nic,alimenty také nepobírám. A to,že splácím 7500 kč měsíčně úvěr,inkaso atd.,už nikoho nezajímá. Mají mě prý živit rodiče:-) Takže tím chci říci,že jsou na tom lidi hůře,nežli Hana:-)

Když se budeš takto neustále litovat a na všem hledat negativa, nikdy se z toho nevyhrabeš. Vtluč si do hlavy, že jsi krásná, silná a úspěšná, že na to máš a neobviňuj jen manžela. Posbírej se ze dna a ukaž mu, kdo byl v tom vztahu lepší. Za pár dní si s úsměvem řekneš, kde je ON a jak ty už jsi "za vodou". Pokud sama nebudeš chtít a jen hledat důvody, proč něco nejde, nedostaneš od života šanci. Pamatuj, že i na tom nejhorším musíš najít pozitivum a od toho se odrazit. Máš na to! Katka.

Je mi 51 let, mám 13-letou dceru. Ještě letos na jaře jsem nevěděla, jak vůbec to zvládnu. Jako kuchařka mám malý plat a navíc zvedli nájem o 2000Kč. Dala jsem inzerát na brigádu a ozvala se mi společnost, kde jsem si udělala kurz a během měsíce jsem začala vydělávat. Začínám splácet dluhy, věřím, že bude líp. Ráda poradím.

Ahoj, jsem samozivitelka skoro 3 lete holcicky a dostala jsem se do podobne situace jako ty, az na ty dluhy. Dlouho jsem hledala vsemozne praci, protoze moje materska nevystacila ani na najem.
Vzpominam si, jak jsem byla dlouho na nervy, protoze vsechny mozne clanky, kde ti daji praci z domova (ehm ehm), byly fakt k nicemu. I kdyz jsem profesne kancelarska mys s anglictinou, nikde jsem se nechytla ani v sebemensi brigade. A tak jsem zacala uklizet. Muzes si rict, ze je to pod uroven, ale to si vazne nemyslim. Prace je prace, at je jakakoliv a kvuli me male bych delala temer cokoliv.
Najednou se mi prace nahromadila, zaplatim najem a jidlo a stradam korunku ke korunce na horsi casy, neb mi ke vsemu tomu jeste nevzali holcicku do skolky, ktere jsou sice preplnene, ale ja myslela, ze jako samozivitelka budu mit prednost. A ono ne. Takze ted me ceka pul roku bez matersky a jeste bez moznosti nastoupit.
Neboj, kdyz opravdu chces, da se zvladnout vse. A jestli jsi z Prahy a nevadi ti prace rukama, napis mi na email. Muj sef je prima a muzu tam brat malou sebou. Tak treba se nejaka brigada najde i pro tebe.
Drz se, ahoj

Sama jsem v podobné situaci - dvě děti, jedno na ZŠ, druhé na gymnáziu, kde se musí učebnice kupovat. Jedno dítě astmatik a v jednom kuse nemocné. Noc co noc se mi zdá o tom, jak jsem nezaplatila byt... snažím se.
Pracuji na 4 hodiny jako operátor telemarketingu (původní profesí jsem programátor). Hledání práce jsem vzdala, se dvěmi dětmi jako samoživitelku mne nevezmou. Zkouším pracovat pro realitní kancelář, každá korunka dobrá.
No a hlavně se snažím být aktivní a pozitivní. Je to těžké. Hrozně. Často jsem na dně. Kamarádi se mnou nekamarádí, protože nejsem v pohodě... Úřady mi nic nedají.
Je potřeba hlavně dýchat a dýchat a pracovat a hrát si a chodit ven a neustále chytat každou příležitost, která se namane. Já už dnes vím, že mi nikdo nepomůže. Je to na mě. :-)