Je homosexuální chování proti přírodě?

V tomto případě zřejmě homosexualita proti přírodě není. Naopak, je v přirozeném prostředí u zvířat častým jevem a tak není divu, že i v zajetí k takovým jevům dochází.

Na rozdíl od živočišné říše – kde se otázka partnerů stejného pohlaví nijak neřeší – se lidské společnosti dělí na ty, které homosexualitu či homosexuální chování považují víceméně za přirozené, a na ty, které takové chování netolerují.

---

• Přečtěte si také:  KONEČNĚ TO VÍM: MŮJ SYN JE GAY

---

V dávné minulosti i dnes je to stále stejné. Ve starověkém Řecku bylo homosexuální chování tolerováno. Na rozdíl od islámských zemí, kde se mohla homosexualita trestat i smrtí. Z tohoto úhlu pohledu je přijetí jedince záležitostí společnosti, ve které žije.

Společnost je poměrně tolerantní

Pokud se člověk s tendencemi k homosexualitě narodí v této době u nás v Česku, má poměrně štěstí. Naše společnost jako celek je k takovému typu sexuálního chování poměrně tolerantní.

Ale i tak člověk s touto orientací zažívá období, kdy se musí popasovat nejen sám se sebou ale i se svým okolím. Jde o období, kdy si člověk uvědomuje a přijímá svoje sexuální preference. To potom vede člověka k tomu, že se může cítit ohrožen. Chtěl by být vlastně jiný, protože pak by se mu lépe ve společnosti žilo. Nikdy to není lehké.

Teorie svedení

Je stále více zejména mladých lidí, kteří v období experimentování se svými hranicemi, tedy i sexuálními, vyzkouší sex s partnerem či partnerkou stejného pohlaví. Je však obecně rozšířeným mýtem, že po takové zkušenosti ten, kdo je primárně heterosexuální, začne preferovat partnery stejného pohlaví, protože „byl sveden“.

Avšak, na druhé straně, ten, kdo je primárně homosexuální, alespoň brzy zjistí, jak to se sexualitou skutečně má a může se vyhnout zbytečným komplikacím týkajícím se vlastního života.

Hlavní slovo mají geny

V dnešní době málokdo z odborníků věří na teorii svedení. Nicméně kompletní poznání, jak vzniká sexuální orientace, zatím neexistuje. Avšak to, že by mohla vzniknout homosexuální preference úplně náhodně, je dnes již vyvráceno.

Specifická kombinace genů totiž „může za to“, že na určitém daném místě v mozku vzniká působením aminokyselin a hormonů inklinace k homosexuální či heterosexuální orientaci. Pak je ale jasné, že člověk, stejně tak jako nejrůznější tvorové v živočišné říši svou orientaci dobrovolně nevolí.

Sociální vlivy

Existují také zastánci teorií, které říkají, že na sexuální orientaci mají také vliv skutečnost, zda ten či onen jedinec přijme mužskou, či ženskou roli. Ty jsou utvářeny v dětství, především odpovídajícími vzory a potřebami dítěte těmto důležitým vzorům se podobat.

Také temperament dítěte hraje podle této teorie roli. Tam, kde je více agresivity či dominance, tam se projevuje větší tendence se ztotožnit s mužskou rolí a naopak větší submisivita s ženskou rolí.

Vztahy jsou to hlavní

Mnohokrát už bylo vysloveno, že důležitější než definice homosexuality či heterosexuality jsou vztahy mezi dvěma partnery, kteří se o sebe vzájemně starají a podporují se.

A s tím nakonec nelze než souhlasit. Koneckonců i v tom samečci tučňáka Humboldtova ze ZOO v Německu dávají všem bez rozdílu příklad.

owl

Přečtěte si také
Rozumíte jazyku, kterým mluví váš partner? Tři do páru: Patří – Nepatří? Testem testosteronu je touha po moci