Ježíši, on/ona kouří!

Po pravdě řečeno, mnoho zbraní po ruce nemáme. Vše, co jsme mohli udělat, už je téměř za námi. Jistě jsme upozornili potomka na škodlivost kouření a drog vůbec. Zcela jistě jsme se ho snažili vést k nějakým ušlechtilejším koníčkům, než je postávání s kamarády v parku s cigaretou v ústech. A docela určitě jsme mu byli sami vzorem. Ale nepovedlo se.

Hlavně zachovat klid

I když bychom dítko nejraději roztrhli jako hada, zachovejme chladnou hlavu. Zkusme si s ním nejprve promluvit. Ať nám řekne, proč vlastně kouří, kolik vykouří, kolik ho to stojí peněz. Zeptejme se, jestli se už někdy překouřil a bylo mu špatně nebo jestli po ránu kašlal a sotva popadal dech.

Jsme-li sami kuřáci, řekněme mu, jak nám to leze do peněz, jaké máme zdravotní potíže a kolikrát jsme se už neúspěšně pokoušeli přestat. Zdůrazněme, že čím později bude chtít s kouřením skončit, tím to bude obtížnější.

Netajme svůj názor

Dítě by mělo jasně vědět, že s jeho kouřením zásadně nesouhlasíme a to i přesto, že nekřičíme, nezakazujeme a nevyhrožujeme – toho bychom se měli rozhodně vyvarovat. Ale poprosme i ostatní členy rodiny, aby dali jasně najevo, že kuřáci pro ně nejsou žádní „borci“.

Zakazovat nemá smysl

Vymýšlení nikdy nerealizovatelných trestů za to, že dítě kouří, nám nepomůže. Jen se tím před ním shodíme a dáme mu jasný důkaz o tom, že si se situací nevíme rady. Mnoho nezmůžeme ani odebráním kapesného. Dítě si vždy, bude-li chtít, cigarety obstará. A to jak legálním, tak nelegálním způsobem.
Dejme jasné mantinely, jak se budeme chovat:

• doma ani před námi kouřit dítě nebude
• zakouřené oblečení bude větra na balkoně nebo na okně
• kapesnému neodebereme, ale ani nezvýšíme
• pokud sami kouříme, měli bychom zkusit přestat – třeba se s dítětem o něco vsadit

Trochu postrašit neuškodí

Obstarejme nějaké burcující články o škodlivosti kouření s fotografiemi „začouzených“ plic a nenápadně je někde v bytě odložme. O kouření potomka bychom měli informovat i jeho lékařku a popřípadě s ní domluvit ještě nějakou další „zastrašovací“ taktiku. Například při běžném kašli a viróze, se může doktorka, která jakoby o kouření dítěte nic neví, podivovat nad intenzitou kašle nebo nad abnormalitami při poslechu plic.

Nabídněme pomocnou ruku

Dítě musí vědět, že jsme vždy připraveni mu pomoci, pokud by svůj problém se závislostí na kouření chtělo řešit. Můžeme s ním zajít do psychologické poradny nebo společně hledat další řešení. Vždy je naděje, že dítě časem pochopí, jak hloupý a zbytečný zlozvyk kouření je a bude s tím chtít skoncovat.

Marie Mašková

Přečtěte si také
Matka a dospívající dcera - přítelkyně či rivalky? Proč nám od malička lžou?  Děti chtějí psa. A co vy? Zvládnete to?