Češi se mračí více, než jiné národy, s úsměvy musíme přidat

Ivo Šmoldase totiž znepokojuje nálada v české a slovenské společnosti. Dle jeho názoru by se Čechům žilo lépe, kdyby se na sebe navzájem více usmívali. Svá tvrzení podpořil průzkumem, který zadal k vypracování společnosti STEM/MARK.

Jsme národ skeptický

„Jsme národ skeptický. Povětšinou se domníváme, že přílišný optimismus zavání politováníhodnou prostomyslností,“ říká publicista.

Ivo Šmoldas, publicista, překladatel a glosátor

„Ono taky není divu. Důvodů k nadějným vyhlídkám či jen libému naladění nebývá totiž ve zdejších končinách zrovna nadbytek, a usmívat se na svět jen tak bezdůvodně, bezděčně, neřku-li bezustání připadá nám krajně nemístné, ba přímo přitroublé. Zdejší úsměv, jak lze lehce pozorovat na stavu českých tváří, je tedy jevem pohříchu vzácným,“ míní Ivo Šmoldas.

Z průzkumu vyplynulo, že celé tři čtvrtiny Čechů souhlasí s názorem, že se Češi mračí více než jiné národy. Nejčastěji se při zdůvodnění odvolávali na národní mentalitu a na nedostatek důvodů k úsměvu.

Úsměvy nejraději věnujeme našim blízkým. Na partnera se často usmívá 20 % dotázaných a 19% z nás vykouzlí na tváři úsměv děti a kolegové (17 %).

Všichni jsou pro úsměv

Čtyři pětiny respondentů deklarovaly význam úsměvu pro svůj život a téměř všichni (99 %) si myslí, že bychom se měli usmívat více. Skutečnost je ale poněkud jiná – většina lidí (68 %) se nesnaží aktivně přemáhat špatnou náladu a usmát se na své okolí.

Může vás zajímat Široký úsměv odrazuje, přitahují stydlíni Smějte se! A práce vám půjde líp Sexy piercing v jazyku může zničit úsměv

Ivo Šmoldas vidí důvod nedostatku v úsměvu právě v tom, že nejsme na cizí úsměvy zvyklí a vyvádějí nás z míry. Vše záleží na povaze dotyčného úsměvu.

„Neradno si totiž splést úsměv vlídný s chápavým, chápavý se shovívavým, či nedej bože, shovívavý s pohrdlivým, neřku-li samolibým; zaměnit úsměv šibalský za ironický; mdlý za stydlivý; poťouchlý za vstřícný, laškovný za svůdný, či dokonce naletět na úsměv takzvaně věčný, jaký do tváří dam vyrývají přečasté návštěvy plastické chirurgie,“ upozorňuje  známý glosátor.

„Přičíst úsměvu správný význam je holt oříšek. A tak se Češi zhusta zdráhají cizí úsměvy opětovat – co kdyby se zmýlili a v očích ostatních pak vyhlíželi co politováníhodní prosťáčkové, pro jaké míváme jen skeptický, mírně pohrdlivý a nemálo pobavený úsměv?,“ vysvětluje si Ivo Šmoldas.

Se Slováky si nemáme co vyčítat

Zajímavé je srovnání odpovědí respondentů z České a Slovenské republiky. Slováci v 62 % případů vypověděli, že Češi se usmívají více než oni. Nicméně podobný počet

(61 %) Čechů si myslí totéž naopak o Slovácích. Srovnání těchto odpovědí značí hlavně to, že jsme velmi kritičtí k vlastním řadám. Bylo by jistě zajímavé uskutečnit duel a zjistit, který z národů je usměvavější.

Když už se usmíváme, máme dle Iva Šmoldase jistotu, že je to upřímné: „Čím je úsměv Čechů vzácnější, tím je i cennější a jaksi opravdovější, než by bylo pouhé formální křenění, obvyklé u národů zdánlivě dobrosrdečnějších.“

„Usměje-li se na vás našinec, můžete si být téměř jisti, že onen úsměv míní zcela vážně a zodpovědně, a že se tedy nejedná o pouhou svalovou křeč rtů a přilehlých anatomických partií, nýbrž o vyvřelinu z hloubi samotného nitra. Jisti si můžete být i tím, že jste k oné vzácnosti zavdali jakousi příčinu,“ říká Ivo Šmoldas.

tzo,  ŽenyproŽeny.cz