Herecké Vánoce: Hlavně rodina a klid, ale i ropucha Julie
18.12.2010 00:00 | Společnost
Jitka Smutná: Drápatka
S otázkou na nejkurióznější dárek se Jitka Smutná dovede pohotově vypořádat.
„Takový dárek určitě dostala dcera Tereza, když jí bylo šestnáct – od bratra Jakuba. Chtěl jí koupit akvarijní žabičku, kterou ale zrovna neměli, tak jedenáctiletý Jakub s tatínkem koupili africkou ropuchu, drápatku vodní. Dočetli se v nějaké odborné knížce, že rodiče se nemusejí bát a dětem ji klidně mohou pořídit, protože ona nikdy neopouští vodní prostředí.“
A potvrdilo se? „Nejen, že pod stromečkem byl velký řev, protože Terezka pořád vykřikovala: ´Fuj! Co to je?´, ale drápatka během následujícího dne opustila vodní prostředí asi čtyřikrát! Za Terezkou byli na návštěvě kamarádi, kteří většinu času trávili tím, že drápatku lovili z těch nejnepřístupnějších koutů bytu poté, co pokaždé odsunuli několik kusů nábytku. A žába se vždy vynořila obalená chuchvalci prachu, jaký se v těch místech pochopitelně nahromadí. Připomínala stvoření z hororu.“
První Vánoce tedy přežila. „Pojmenovali jsme ji Julie a žila s námi asi sedm let. Měla jsem ji ráda. Vždycky, když měla vyčištěné akvárko a dostala krmení a já si večer vytáhla žehlení, žába tak krásně zpívala, že jsem měla dojem, jako bych žehlila na břehu jihočeského rybníka.“
Táňa Medvecká: Tradice
Tatiana Medvecká o sobě říká, že svátky trávila vždy v kruhu rodinném – jako holčička pouze s tatínkem a maminkou, pak i s manželem a dvěma dcerami.
A jak letos? „U stromečku sejdeme my čtyři, dvě babičky, snoubenec mé starší dcery, jeho maminka. A pod stolem bude pes. O štědrovečerní večeři se nějak podělíme. Místo rybí polévky míváme slovenskou kapustnicu s klobáskou a houbami, tu uvařím já, mladší dcera připraví zřejmě salát, k němu budeme mít kuřecí řízky.“
A po slavnostní večeři přichází na řadu tradiční cukroví. „Vždycky ještě pečeme tažený závin z kynutého těsta, jeden ořecháč a druhý makovec. A maximálně čtyři druhy cukroví – vanilkové rohlíčky, plněné ořechy, linecké cukroví a nepečené kakaové kuličky. To bohatě stačí.“
Mnohem podstatnější je, abychom byli všichni zdraví, zdůrazňuje Medvecká. „Jsem vychovaná tak, že člověk má mít to, co potřebuje. Nikdy jsem nehromadila věci, proto se mě vůbec netýká předvánoční nákupní horečka. Raději mám zážitky než materiální věci, přesto jsem ale nikdy nevyzkoušela prožít Vánoce v cizině. Neumím si představit, že bych je trávila pod palmou v santaklausovské čepičce.“
Jan Dolanský: Bojovka
„Jako kluk jsem si vždycky přál dostat od Ježíška autodráhu, ale nikdy se mi to přání nesplnilo. Koupil mi ji až brácha k narozeninám, když nám bylo asi třicet, jsme totiž dvojčata. On po ní totiž taky vždycky toužil, takže si tím splnil i svůj sen. Já mu dal myslím playstation nebo jinou podobnou blbost, kterou jsme jako kluci neměli,“ přiznává Jan Dolanský.
Trochu ho mrzí, že se z Vánoc postupně vytratilo to duchovno, že se z nich stala konzumní záležitost. „Chce to, aby se lidi na chvíli zastavili a zklidnili. Aby trochu rozjímali a nepřemýšleli jen o tom, kolik nakoupí dárků. Já v tuhle chvíli nejvíc řeším to, kde Vánoce budeme trávit.“
A kde to nejpravděpodobněji bude? „Chtěli bychom být na chalupě, kterou ale rekonstruujeme. Horní patro máme úplně rozbourané a nejsem si jistý, jestli se všechno do Vánoc stihne. Pokud ne, asi bude stromeček v truhlárně. Pro Ježíška to bude bojovka, kam má stromeček postavit. A dárky? To je to poslední, na co teď myslím. Pověřím Ježíška, on to určitě nějak zvládne. Tak jako každý rok,“ věří Dolanský.
rav
Foto: TV Prima
| Přečtěte si také |
|---|
Pražský dubnový
DATUM NAROZENÍ