Už nemáme obecní blázny. Škoda

Jistě je známe všichni, ale především už jen z vyprávění. Říkávalo se jim obecní blázni – byli „jiní“, ale ostatní lidé se k nim chovali vcelku přirozeně, bez předsudků. A když se třeba někdo vrátil z války bez nohy, tak se také všechno časem urovnalo a rodině postiženého se pomáhalo. Ale dnes většinou člověka hodně vykolejí setkání s takovými „jinými“, s „těmi druhými“.

Bariéry se dají odstranit

Jaroslav měl před pěti lety autonehodu. Po měsících strávených v nemocnicích a lázních se zase vrátil do běžného života. S jediným rozdílem. Nemohl chodit, stal se z něho vozíčkář. Jakkoliv se snažil, jeho život byl jiný. A změnilo se i chování lidí z jeho okolí.

Nešlo o ty nejbližší. Jeho žena Klára mu byla velkou oporou, také rodiče a nejbližší přátelé se snažili pomoci. Jaroslav spíš narážel na to, že společnost není na jinakost připravena. A bylo to právě většinou chováním lidí, než chybějícím technickým zázemím, které se přece jen pro vozíčkáře v mnohém zlepšuje.

Postupně Jaroslav zjistil, že lidé obecně nevědí, jak se k postiženému chovat. Avšak zanedlouho se přes kamarády z hudebních festivalů, kam před úrazem často jezdil, dostal k festivalu Mezi ploty, který je právě o lidské sounáležitosti a pomoci – snaží se odstranit předsudky, bariéry mezi lidmi postiženými a takzvaně zdravými.

Jaroslav se na festivalu Mezi ploty konečně přestal cítit jako „jiný“. Naopak, získal možnost být součástí komunity návštěvníků, kde se nedělá rozdíl mezi „námi“ a „těmi druhými“.

Svět se nezmění – náš úhel pohledu ano

„Svět se nikdy nezmění, změní se pouze náš úhel pohledu na tento svět. A jak se to stane? Jen vlastním zážitkem, který nám poskytne jiný obraz,“ vysvětluje princip změny postoje psycholožka Mgr. Irena Černá.

„Každý krok, co vede k tomu, abychom takzvaně přerámovali své obrazy světa s cílem učinit naše životy spokojenějšími a plnějšími, je záslužný.“

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Umíme si vzájemně naslouchat? Jak ovlivní dítě postižený sourozenec? Říkají, že mám nevhodného partnera

V individuální rovině toto člověk udělá, když dále nejde udržet postoj, který vede k tomu, jak žije. „Například, pokud si dlouhodobě podváděná žena neustále říká, že se její partner umoudří – tak to vede pouze k prodlužování agonie. Ona naopak musí svůj postoj změnit. Musí se přestat bát, že pokud něco udělá, bude to ještě horší,“ říká psycholožka.

Přijmout jinakost "těch druhých"

Avšak existují také společenské postoje, které by se rovněž měly změnit, aby se všem žilo spokojeněji. „V tomto smyslu jsou velmi záslužné takové happeningy jako je festival Mezi ploty. Vytvářejí prostor, kde se s jinakostí můžeme setkat a třeba i změnit svůj pohled na ni,“ dodává Mgr. Irena Černá:

„Získáme tady skutečnou možnost přijmout jinakost druhých – v tomto případě handicapovaných ať psychicky či fyzicky – tím, že se přestaneme obávat toho, jak se k nim chovat. Pokud to totiž nezažijeme na vlastní kůži, raději se jich straníme.“

owl

Divadelní a hudební festival MEZI PLOTY je svátkem sounáležitosti a pomoci. Dává si za cíl bourat pomyslné bariéry mezi světy takzvaně nemocných a takzvaně zdravých lidí. Za devatenáct let své existence se z komorní akce postupně stala jedna z nejvýraznějších a také nejrozsáhlejších uměleckých přehlídek České republiky. Účastníci festivalu se již počítají na desetitisíce a každoročně navštíví jeho hudební, divadelní či výtvarný program, součástí kterého je rovněž jarmark výrobků chráněných dílen. Festival se koná na třech místech: v Dobřanech u Plzně, v Brně-Černovicích a v Praze-Bohnicích.