Naučené vzorce chování usnadňují život. Ale ne vždy!

Vzorec chování můžeme definovat jako záznam uložený v naší paměti. Na základě toho pak reagujeme na různé situace. Tak vlastně předurčuje naše reakce a velice často ovlivňuje naše chování.

Součástí vzorce je často i typické myšlení a pocity, ty právě obvykle způsobují to, jak se chováme nebo zachováme v dané situaci.

„Naučené vzorce chování nás ovlivňují denně. Mohou mít vliv na to, co ve svém životě děláme, kam chodíme, jak jednáme s lidmi, ale třeba i na to, jak se oblékáme,“ tvrdí Mgr. Barbora Šouláková, lektorka a terapeutka z psychedelické kliniky Psyon.

Proč to dělám?

Zajímavé u naučených vzorců chování je to, že člověk často ví, že nedává smysl, jak se chová, myslí nebo se cítí. Nezabrání mu to však v tom, aby to pořád dělal.

„Většina lidí si uvědomuje, že není správné nebo nemá smysl, aby se s druhými porovnávali, žárlili, záviděli nebo měli z něčeho strach. Mysl ví, že tento druh jednání není logický, je přehnaný, jenže někdy prostě nedokáže tělu poručit,“ vysvětluje terapeutka.

Nejčastější negativní vzorce

Mezi časté nepomáhající vzorce chování patří porovnávání.

„Ve své praxi se často setkávám také se vzorcem nedůvěry v sám sebe či strachu, že mě nebude mít nikdo rád. Rovněž čekání na potvrzení od druhých, že jsem v pořádku, či strach z nepřijetí nebo vyhýbání se nejistotě,“ říká terapeutka Barbora.

Naučené vzorce chování jsou obvykle přisuzovány tomu, že vznikají ve vztahu s druhým (ovlivňují nás rodiče, sourozenci, partneři, přátelé, kolegové, učitelé a další). Ne vždy to však platí. Člověk se může naučit sám k sobě něco vztáhnout, něco si myslet.

Málokdo si nejspíš uvědomuje, že poměrně dlouhou dobu žijeme bez jakýchkoliv požadavků sami na sebe. Skvělým příkladem je hrající si dítě, kterému je jedno, jak vypadá, nebo co si o něm druzí myslí. Později se však něco změní a my začneme věci vnímat jinak.

„Začneme si klást podmínky k tomu, abychom se ve svém životě uvolnili nebo se s radostí učili nové věci. Začneme si například říkat: Nemůžu být spokojená a spontánně si hrát, protože nejsem dostatečně hezká. Nemůžu být šťastný, protože nemám tak dobré zaměstnání jako ostatní apod,“ tvrdí terapeutka.

Vzorec můžeme odkoukat od rodičů, kdy třeba cítíme, že maminka se nepřijímá, nevěří si nebo má přehnané obavy ze života jako takového.

Stejně tak to ale může vycházet přímo z výchovy, kdy bylo dítě chváleno nebo dostávalo lásku a přijetí pouze tehdy, když dokázalo něco velkého, mělo výborné známky a podobně.

„Na základě toho se pak člověk může naučit, že musí nutně něco vykonávat, aby se mohl mít rád. Samozřejmě nejde jen o rodiče, učíme se pořád v každém okamžiku, celý život a zvláště důležité jsou kolektivy, ve kterých jsme a vlastně jakékoliv vztahy,“ dodává Šouláková.

Pracujte sami se sebou

Zbavit se zastaralých vzorců chování, které nám škodí, lze účinným způsobem během terapie. Pracuje se na rozpoznání těch, které klientovi ubližují.

Důležité je jejich rozdělení na myšlenky, co mi během vzorce běží hlavou, cítění, které mám na těle a jaké chování z toho vychází. Jakmile jsou tyto systémy konkrétní a pojmenované, dokáže s nimi mnohem lépe pracovat.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Hlavně v zimě nevyschnout. Víme, jak na to Jak kontaktní čočky s líčením Slaďte barvu očí s barvou šatů!

Co když na terapii nechci?

Kromě terapie může být nápomocná meditace, kterou můžeme zpomalit naše myšlenky, dostat náhled na naše emoce. Myšlenky sice úplně nezmizí, ale zpomalí se, díky čemuž jsme schopni si lépe říct, na co reagovat a na co nikoliv. Místo terapie lze zvolit i jakékoliv fyzické cvičení.

Nejde totiž jen o to, že člověk posílí fyzicky, ale zároveň si zažívá, že má sám nad sebou moc. „Nechce se mi jít dnes běhat, ale stejně jdu.“

Barbora Šouláková k tomu však dodává, že někdo může skrze běh posilovat svůj vzorec podmíněného přijetí, což lze chápat tak, že si musím něco dokazovat, abych mohl být sám se sebou spokojený.

„Místo toho, aby člověk běhal pro zdraví, užíval samotné aktivity a uvolnil se, vezme běh jako další způsob dokazování, začne sám se sebou nebo s ostatními závodit a jen pokračuje ve vzorci, který běžně využívá,“ vysvětluje terapeutka.

Vzorce chování v nás mohou být pevně zakořeněny, což ovšem neznamená, že nejdou anulovat. Člověk se neustále vyvíjí, učí a transformuje, proto věřím tomu, že vždycky je možnost změny.

„V některých případech mohou fungovat i psychedelika, díky kterým se můžeme dostat do vlastních struktur bez jakýchkoliv zábran a obran, bez kontroly, to je v běžné práci skoro nemožné dokázat,“ říká Mgr. Barbora Šouláková.

Co z toho vyplývá?

Každý si může sáhnout na své vlastní vzorce chování a myšlení, dokonce i bez terapie, protože se dějí vždy v jeho vlastním tělesném systému.

Podle terapeutky Šoulákové k tomu však člověk během terapie obvykle dojde rychleji a může přijít i na to, co by bylo velice složitě rozklíčováno. 

Mimo terapii nás spousta věcí ani nenapadne. Často si neuvědomujeme, že bychom se měli zaměřit na své tělo a vnímat i fyzické projevy při nepříjemných pocitech.

„Důležité je si uvědomit, že naučené vzorce máme všichni. Naučili jsme se je a děláme je automaticky. Někdy nám život ztěžují a nejde je předělat pouze tím, že si řeknu, že je dělat nebudu. Prací na sobě samém lze však vzorce chování změnit,“ uzavírá terapeutka.

ozt, ŽenyproŽeny.cz

Přečtěte si také
Mileniálové jsou generací s nejhorším psychickým zdravím  Žena má být krásná, ne krásně nalíčená Nový styl: Přirozená krása a jemné líčení