Jsem těhotná a přítel mě poslal na potrat

zpět do příběhů
26.11.2011 01:30   |   Příběhy
Když jsem příteli oznámila, že jsem těhotná, odvětil že má radost, že je plodný. A pak řekl, že mi samozřejmě zaplatí potrat, peníze mi na něj dá.

Asi si to nesu z dětství... ten pocit méněcenosti. Rodiče byli přísní. Navíc mě matka pořád shazovala – z neznámého důvodu, ale s velkou oblibou. Jinak se nechovala ani její matka, tedy moje babička... shazuje mě dodnes také.

Pokaždé si mě našel chlap, který mě využíval, byl na mě zlý. Anebo se ke mě choval bez špetky úcty.

Stále jsem si říkala, že chci mít velkou šťastnou rodinu a chlapa si budu vybírat, aby hlavně děti byly šťastné.

Plán se nepodařil.

Měla jsem přítele, který byl hodný, dokud bydlel u mě. Já mu vařila, prala, starala se.

Ale když se odstěhoval do svého zrekonstruovaného bytu, začalo peklo.

Nejde o to, že bychom snad předtím měli optimální vztah, to ne... vždycky přijel pozdě večer, televize, jídlo, pití a noc plná sexu.

Spal do dvanácti, kdy se sbalil a odešel.

Když jsem mu řekla, že bych s ním někam také chtěla ven, jenom mlčel.

Ráno upaloval za kamarády, večer bar, srandičky. A pak se přijel ke mě jen vyspat.

Ano, už jsem věděla, že to není pravé ořechové... proto jsem se s ním přestala stýkat a reagovat. Jednou za měsíc dva jsem neodolala, povolila mu, protože mi chyběl dotek muže a pohlazení.

To jsem ale ještě netušila, co se stane.

Otěhotněla jsem.

A když jsem to příteli oznámila, odvětil, že má radost, že je plodný. Ale prý jeho kamarádi už nějaké potraty zaplatili a on mi samozřejmě dá peníze také... na ten potrat!

Já jsem ale byla rozhodnutá, že v sedmadvaceti letech si dítě nechat brát nebudu. Vždyť je okolo mě spousta žen, které si děti přejí, ale z nějakého důvodu jim to nejde, nebo už jsou starší.

Z DALŠÍCH PŘÍBĚHŮ

Také máte na mateřské pořád jen dovolenou?
Manželství máme hezké, můj muž mě ale ranil
Kvůli manželovým dcerám myslím na rozchod
Mám smůlu na partnery. Vždycky potkám exota

Přítel mě dál nutil, ať jdu na potrat. Říkal, že si přece mohu udělat dítě s jiným chlapem... A to mě zlomilo.

Jsem teď v pátém měsíci a on nezavolá, nezeptá se, jak se mám. O miminko se také nezajímá.

Zároveň ale nechce, abych vychovávala dítě s jiným mužem, protože by to pochopitelně urazilo jeho ješitnost. Ani si prý neumí představit, co by řekl kamarádům v baru.

Nechci tvrdit, že to byla chyba – miluji své miminko už teď v bříšku, víc než svůj život. Ale jsem nešťastná, že jsem děťátku nedokázala splnit ten ideál rodiny. Zůstanu pravděpodobně sama a bojím se, že mi to jednou bude vyčítat.

Už teď jsem pořád sama doma a pláču do polštáře nebo ve sprše, jak jsem miminku zkazila život.

Vynasnažím se udělat vše, aby moje dítě mělo všechno a se štěstím třeba i jednou nějakého tatínka, ale už jen hodného :-)

Musím ještě říct, že dříve jsem osamělé maminky dost odsuzovala a říkala si, že dítě bych si nikdy nenechala, kdyby ho partner nechtěl.

Ale – ono to opravdu není jako když si koupíte tričko a doma pak zjistíte, že se vám nehodí. Tak ho vrátíte a koupíte si třeba jiné...

Miminko beru jako zázrak a jediné, co v životě ženu naplňuje, pro co jsme stvořené.

Dáda

Diskuse: Jsem těhotná a přítel mě poslal na potrat

I mě to potkalo

19.9.2016   |   12:51   |   od: Andrea
Dámy, i mě to potkalo. S manželem čekáme miminko, začínám čtvrtý měsíc těhotenství. Manžel miminko nechce, posílal mě na potrat, ale já jednou odešla z nemocnice a podruhé jsem tam ani nešla. Jsem rozhodnutá starat se sama. Vím, že miminko učiním šťastným. Byla jsem u své kartářky a i ona říkala, že si ho mám nechat.
Manžel mi nadává, je na mě zlý a ošklivý. Pořád tvrdí, jak miminku zničím život. Dřív jsem plakala, ale teď už ne. Vím, že život si zničí akorát tak manžel sám, protože přijde jen rozvod. Navíc on už nyní přichází o vše hezké a o to ještě hezčí přijde, až se miminko narodí.
Za dobu, co toto zažívám, jsem se poučila, že my, ženy, jsme mnohem silnější, než muži. Oni se upínají ke svým matkám a bojí se zodpovědnosti a takzvané volnosti, i když tvrdí opak.
Proto, dámy, přeji hodně štěstí vám všem, kterým se ten zázrak v podobě miminka podařil.

Byla jsem v podobné situaci

12.8.2016   |   13:27   |   od: Any
Já jsem byla v podobné situaci jako autorka příběhu. Můj přítel-cizinec sem jezdil jen jednou za pár týdnů. Pracoval mimo republiku.
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem šťastná. Zato přítel už méně. Přesto tvrdil, že si najde práci blíž, protože dítě má být s matkou i s otcem.
Bohužel, pak z ničeho nic otočil a řekl mi, že mám jít na potrat a že on se ve svých 32 letech na dítě ještě necítí. Prý se chce vrátit do vlasti a ať jdu s ním, že si za pár roků uděláme dítě tam.
Mně je 33 let a vím, že děti už bych mít nemohla. I tak byl zázrak, přes moje zdravotní problémy, že jsem otěhotněla. Takže, s přítelem už spolu nejsme.
Dnes mám 4,5měsíčního kloučka, jsem šťastná a hrdá maminka, i když samoživitelka. Otec v rodném listě uvedený není.
Bývalý přítel stále pracuje v zahraničí, domů do vlasti se nevrátil. Prý toho všeho lituje, ale má strach mě oslovit – přitom k tomu měl tisíc příležitostí, ovšem nic pro to neudělal, nezavolal, nenapsal.
Nevím, jak svému synovi vysvětlím, že ho jeho otec nechtěl. Ale vím, že jsem udělala správnou věc, když jsem si prosadila, že si dítě nechám.
Důležité pro mě je, že mám velkou podporu v rodině. Zvládá se mi všechno daleko lépe i přesto, že lehké to není. Pro svého syna jsem schopná udělat i nemožné.

Můj přítel odešel, ale mám krásnou dceru

19.2.2016   |   21:38   |   od: Magda
Pokud autorku příběhu poslal její partner na potrat, tak nebude něco v pořádku. Já jsem byla ve stejné situaci a dítě si nechala.
Můj přítel odešel, opustil mě, ale mám krásnou dceru. A i když to byl někdy stres, jak to zvládnu, tak všechno dopadlo dobře.

Poslal mě na potrat...

9.12.2012   |   22:57   |   od: sisi
Po čtrnácti letech jsem opět potkala lásku z mládí. Sex byl nádherný, nepopsatelný. Otěhotněla jsem a budoucí táta - můj ženatý milenec - mě poslal na potrat...
Ale já v té době byla také máma svých malých dvojčat. Potrat jsem odmítla, i přes jeho protest. Odpustila jsem mu. Narodila se mi dcerka a dalších pár let naše tajemství vydrželo... Až ta jeho přečetla smsku, tak teprve od toho okamžiku on dcerku nezná.
Co dělat? Je nám fajn i bez něho. Platí na dcerku výživné. A ta jeho mu odpustila natolik, že si pořídili další dítě, aby vše slepili.
Zobrazeny poslední 4 příspěvky, celkový počet 4 příspěvky.
poslední příspěvek: 19. 9. 2016 12:51
ČÍST VŠE / REAGOVAT


Tiskové zprávy

Vzkaz redakciMáte dotaz či připomínky?Napište vzkaz redakci