 |
|
|
| Elektrický mop 3 v 1 | E-knihy | Cestuj ! Kniha pro všechny cestovatele |
| 2000 Kč | 59 Kč | 400 Kč |
Restart nervového
Adam, Adéla, Alena, Alice, Alžběta, Andrea, Aneta, Anežka, Anna, Antonín, Barbora, Bohumil, Dana, Daniel, Daniela, David, Eliška, Eva, Filip, František, Františka, Gabriela, Hana, Helena, Ilona, Irena, Ivana, Iveta, Ivo, Jakub, Jan, Jana, Jarmila, Jaroslav, Jaroslava, Jindřiška, Jiřina, Jiří, Jitka, Josef, Kamila, Karel, Karolína, Kateřina, Klára, Kristýna, Ladislav, Lenka, Libuše, Lucie, Ludmila, Lukáš, Marcela, Marek, Marie, Markéta, Marta, Martin, Martina, Matěj, Michaela, Michal, Milan, Milena, Miloš, Miroslav, Miroslava, Monika, Natálie, Nela, Nikola, Olga, Ondřej, Patrik, Pavel, Pavla, Petr, Petra, Radka, Renáta, Roman, Romana, Růžena, Soňa, Stanislav, Šárka, Štěpán, Štěpánka, Tereza, Tomáš, Václav, Veronika, Věra, Viktorie, Vít, Vlasta, Vojtěch, Zdeněk, Zdeňka, Zuzana.
DATUM NAROZENÍ
Diskuse ke článku:
zpět na článekTěhotná a sama – situace až románově neskutečná
Děti jsou motor našeho života
16.9.2009 | 18:30 | od: Olga | reagovatTěhotná a sama
16.9.2009 | 14:34 | od: Katka | reagovatHezký den... I Já jsem tak dopadla... Těhotná a sama... Můj přítel mě opustil, když jsem byla ve 3. měsíci. Jen měsíc jsme se z těhotenství radovali. Dítě si moc přál, prosil o něj... Pak jako když mu rupne v kouli a byl pryč. Vrátil se ke své bývalé přítelkyni a Já zůstala až doteď sama.
Úplně jsem se nervově sesypala, celé těhotenství jsem probrečela, pronervovala a začala znovu kouřit. Dcera měla po porodu váhu 2300 g.
Dceři je 30 měsíců a jsme pořád samy. Je z ní krásná, zdravá slečna a tatínek nám může trhnout nohou. On je se svou přítelkyní, mají spolu skoro 2-letého syna a po své dceři ani nevzdechne. Je uveden v rodném listě, platí alimenty, ale žádný kontakt není.
Měla jsem hrozný strach, jak to budu zvládat sama. Výchova, finance a všechno ostatní, ale všechno jsem zvládla a sama... A jsem na to hrdá. Sice ještě nejsme u konce, ale dnes už vím, že to dokážu...
Prezila som to
15.9.2009 | 21:32 | od: atka | reagovatSpalila som vsetky mosty. Dietatu a sebe dala slobodu a volnost aj za cenu tazkosti, ktore musi denodenne prekonavat zena, ktora je na vsetko sama. Napisal iba sms, ze mame skapat. Viac som o nom nepocula.
Najviac pomohli ti, od ktorych som to necakala. Urobila som presne to, co ty. Kolonka ostala volna. Dala som dietatu a sebe slobodu a volnost. Ked sa narodilo, ozval sa cez spolocnu znamu. Chcel sa predvadzat pred kamaratmi, ale len tak, aby to vyhovovalo jemu. Zhnusil sa mi ako clovek a pohrdam nim. Nikdy nedovolim, aby mojmu dietatu akymkolvek sposobom zasiahol do zivota a nicil mu ho tak, ako sa stalo v kazdom vztahu, v ktorom bol pred nami. (Doverujte, ale preverujte.)
Do tej poslednej fazy, ako ty, som sa este nedostala. Teraz mam tak nabity program, aby som vsetko stihla, ze na to nemyslim. Ale verim, ze najdeme toho, kto nas bude mat rad a nebude mat potrebu stale klamat, aby bol zaujimavy.
Odkaz pre Riu
15.9.2009 | 21:28 | od: trinity | reagovatO vyzivne kazdopadne ziadaj, je to pre dieta a jeho potreby. Podla mna je to dokonca povinnost matky voci dietatu... A to cim skor, pretoze spatne Ti mozu vyzivne vyplatit len za tri roky...
Nic si nevycitaj. Neries, co by bolo, keby bolo... Vsetko tak malo byt...
Vies kolko mladych mamiciek v mojom okoli zijucich v manzelstve nie je stastnych???... Uz v skolkach je kazde tretie dieta z rozvedenej rodiny...
Netreba nic riesit. Nepozerat dozadu, ani priliz dopredu... zivot si vsetko zariadi ako ma... partner bude, ver tomu. A kym dojde, vychutnavaj si to velke-male stastie...
poznám
15.9.2009 | 21:17 | od: jarča | reagovattěhotná a sama
15.9.2009 | 21:11 | od: Bea | reagovatUdělala dobře, dítě by se stydělo za svého otce. Teď má klid, nikdo ji neobtěžuje, nemusí se s nikým hádat o výživné. A pokud se někdy vdá, tak si může její manžel dítě nezrušitelně osvojit.
Má teď krásnou dceru, přítele, zaměstnání a je šťastná, že má klid. Někdy je lepší se v životě nenimrat a brát jak je.
slobodna mamina
15.9.2009 | 21:08 | od: katka | reagovatMy sme prave oslavili nadherny, stastim, laskou a spokojnostou naplneny prvy rocik :)))
Chcem povedat buducim mamickam, ktore mozno vedia, ze ostanu same... tym, ktorym este len nedavno vysiel pozitivny tehotensky test a mozno prepadli panike, aj tym, ktore si hladkaju kopkajuce dietatko v brusku za dvoch... STOJI TO ZA TO... uz teraz nie ste same, ale ste dvaja... ti mali drobcekovia, ktori si vecer spokojne odfukuju do perinky, z hrdielka sa stastne rehocu od tretieho mesiaca, daju tolko neopisatelne vela stastia a pocitov... :)))
Nic na svete sa nedokaze vyrovnat materinskej laske... ja toto naplnenie zazivam uz rok, som vdacna zivotu, skvelej rodine, mojim priatelom... a koniec koncov, aj biologickemu oteckovi, ktory sa o malickeho nezaujima, nie je hoden slova otec, ale bez neho by ten maly zazrak prirody teraz nebol... ;)
Drzim palce... nezabudnite na to, ze pojem osamela matka je len na papieri, pretoze uz teraz ste tandem... ten najkrajsi...
Chce to kuráž
15.9.2009 | 21:06 | od: Lindsy | reagovatNesnášela jsem to, že mě nutil těhotenství skrývat, ačkoliv to byl on, kdo dítě prosazoval. Bylo mi 19 - později jsem zjitila, že se bojí ex-manželky a že rodiče se báli jen toho, aby se mi PROBŮH nenarodil malý černoušek, cikánek, arábek etc. Situace k pohledání:)
Do sedmého měsíce jsem to vydržela. Asi jsem byla cvok, hormony zapracovaly, nebo jsem měla málo kuráže se bránit a prosazovat.
Celou tu dobu, problémům navzdory, jsem cítila takové vnitřní štestí, tichou radost a někdy i nadšení. Později jsem se začala soustředit na sebe a na miminko. Koupila jsem si knížky, chodila jsem na cvičení pro maminy a lekce o porodu. Na kontroly jsem se těšila, i když jsem se na ultrazvuk dívala sama.
Hej! Ta nádhera, když se mi narodil zdravý chlapeček. Byla jsem nevýslovně štástná. Otec byl sice u porodu, ale jen mě rozčiloval. Byl mírně namol a těšil se opět do pubu - na oslavu, která se protáhla až do té doby, kdy byl dítěti rok. :)))
Ani teď to není med. Synovi je 8 let a umí pěkně zlobit. Přesto ho samozřejmě miluju "nejvíc na světě" a jsem strašně strašně ráda, že ho mám. Jenom to těhotenství jsem si mohla užít víc.
Přeji všechno nejlepší mým "sestrám," které to zažily nebo zažívají.
Holky - at´si všichni trhnou nohou. My to zvládnem a užijem si to. Máme kuráž:)
Těhotná a sama
15.9.2009 | 20:51 | od: Single | reagovatTeď, když se dívám zpátky, byl to kolotoč zklamání, depresí, štěstí, lásky, zlosti, smíření, radosti. Prostě všechno najednou. Letos bude synovi 21 let. Je to skvělý mladý muž, studuje na vysoké škole a já jsem neskutečně ráda, že ho mám. Jistě, nebylo to lehké, asi máme oba nějaké šrámy na duši, ale tak jako píše maminka přede mnou: neměnila bych. Za nic na světě. Jana
naprosto skvele napsane
15.9.2009 | 20:48 | od: Ria | reagovatMam obavy ako budem vsetko zvladat sama. O vyzivne som zatial nepoziadala a mam obavy, ci zvladnem financne a celkovo vsetko sama. Kazdy den pozeram na maleho a v duchu si hovorim, ako sa ho mohol jeho otec vzdat. Som len uprostred procesu zmierovania sa so situaciou a dufam, ze mu mozno najdem jedneho dna otca. Velmi si to zelam, lebo kazde dieta ma pravo mat rodicov, i ked nie vsetkym je to dopriate. Aj si to sama vycitam, ze mozno aj ja som urobila chybu. Velmi ma to vsetko mrzi. Ria
Naprosto skvele napsane
15.9.2009 | 20:03 | od: Hanka | reagovatKdyz jsem otci maleho Davida oznamila, ze jsem tehotna, zrusil veskere kontakty a zmizel. Nebrala jsem to jako zadnou tragedii. Uz tehdy jsem vedela, ze nez zit s nekym, kdo me dite nechce, tak radeji sama.
Tehotenstvi jsem prosla naprosto skvele, jen mi bylo lito, kdyz jsem videla ty zamilovane pary s briskem, kdyz jsem videla, ze na ultrazvuky chodi i tatinkove poslechnout si srdicko sveho milovaneho miminka. :(
Vzdy v takove situaci mne privedla zpet do reality myslenka na dotycneho darce spermatu.
Porod byl tezky a komplikovany a nakonec, kdyz pri protrzeni placenty hrozila otrava, sla jsem na cisare. Dodnes mne mrzi, ze jsem si maleho nemohla pochovat bezprostredne po porodu a nezazila ten pocit.
Maly byl prvni 4 mesice vazne nemocny a dovolila bych si rict, ze jsem prosla soukromym peklem. Plakal 15 hodin denne ve velkych bolestech a ja psychicky kolabovala. Tehdy mne podruhe zamrzelo, ze jsem na vse sama, ze nemuzu maleho nekomu polozit do naruce a par minut si oddychnout. Bylo to neskutecne tezke a vycerpavajici.
Nicmene. Malemu Davidovi bude za 14 dni rok a ja ho miluju. Na vsechnu bolest a utrpeni se zapomelo a ja jsem neskutecne stastnou maminkou nadherneho chlapaka.
Ale i presto vsechno, cim jsem si prosla, musim rict, ze bych nemenila!!! A to opravdu za nic na svete. Je nam spolu dobre a asi oba tise doufame, ze se nam postesti a najdeme si noveho tatinka a kamarada, ktery nas bude milovat.
Chtela bych vsem svobodnym maminkam (nicmene i tatinkum) rict, ze i pres silene tezkou situaci ohledne penez, nezoufejte. Jde to zvladnout. Neni nic krasnejsiho, nez kdyz se na vas miminko usmeje. V tu chvili zapomenete na vse spatne a budete neskutecne stastna.
Touto cestou bych i vam vsem chtela vyjadrit muj neskutecny obdiv. Uz jen proto, ze vim, jake to je.
Preji vam, at se situace zlepsi, preji zdrava a stastna miminka a nekdy do budoucna i partnera ci partnerku, kteri vas i vase miminko budou milovat jako vlastni.... Hanka