Adam, Adéla, Alena, Alice, Alžběta, Andrea, Aneta, Anežka, Anna, Antonín, Barbora, Bohumil, Dana, Daniel, Daniela, David, Eliška, Eva, Filip, František, Františka, Gabriela, Hana, Helena, Ilona, Irena, Ivana, Iveta, Ivo, Jakub, Jan, Jana, Jarmila, Jaroslav, Jaroslava, Jindřiška, Jiřina, Jiří, Jitka, Josef, Kamila, Karel, Karolína, Kateřina, Klára, Kristýna, Ladislav, Lenka, Libuše, Lucie, Ludmila, Lukáš, Marcela, Marek, Marie, Markéta, Marta, Martin, Martina, Matěj, Michaela, Michal, Milan, Milena, Miloš, Miroslav, Miroslava, Monika, Natálie, Nela, Nikola, Olga, Ondřej, Patrik, Pavel, Pavla, Petr, Petra, Radka, Renáta, Roman, Romana, Růžena, Soňa, Stanislav, Šárka, Štěpán, Štěpánka, Tereza, Tomáš, Václav, Veronika, Věra, Viktorie, Vít, Vlasta, Vojtěch, Zdeněk, Zdeňka, Zuzana.
Diskuse ke článku:
zpět na článekTěhotná a sama – situace až románově neskutečná
Loan
5.2.2024 | 11:57 | od: Westlake Loan | reagovatRefinantseerige ettevõte või omandage kinnisvara, laen oma arvete/võlgade tasumiseks
Pakume kiirlaene arusaadavate tingimustega, Laenud ilma üllatusteta . võtke meiega ühendust aadressil Loanwestlake@gmail.com
telegram___https://t.me/loan59
GET RICH WITH BLANK ATM CARD ... Whatsapp: +18033921735
6.9.2022 | 01:31 | od: GET RICH WITH BLANK ATM CARD ... Whatsapp: +18033921735 | reagovatI want to testify about Dark Web blank atm cards which can withdraw money from any atm machines around the world. I was very poor before and have no job. I saw so many testimony about how Dark Web Cyber hackers send them the atm blank card and use it to collect money in any atm machine and become rich. {DARKWEBONLINEHACKERS@GMAIL.COM} I email them also and they sent me the blank atm card. I have use it to get 500,000 dollars. withdraw the maximum of 5,000 USD daily. Dark Web is giving out the card just to help the poor. Hack and take money directly from any atm machine vault with the use of atm programmed card which runs in automatic mode.
You can also contact them for the service below
* Western Union/MoneyGram Transfer
* Bank Transfer
* PayPal / Skrill Transfer
* Crypto Mining
* CashApp Transfer
* Bitcoin Loans
* Recover Stolen/Missing Crypto/Funds/Assets
Email: darkwebonlinehackers@gmail.com
Text & Call or WhatsApp: +18033921735
Website: https://darkwebonlinehackers.com
Potrebujete
14.1.2022 | 16:32 | od: Martin Peter Stalone | reagovatHanbou nie je slobodna matka, ale...
21.1.2010 | 19:36 | od: ja | reagovatSlobodná matka si zaslúzi Nobelovú cenu. Ved mohla ist na potrat, ale neurobila tak.
jeej
21.1.2010 | 19:33 | od: nelka | reagovatAj ja som na tom podobne. A v dnesnej dobe je to viac ako časté, ja osobne poznám kopec žien. Ale zvládame to dobre. Jediné mínus je sitacia na svk - že slobodná mamina na všetko fakt zarába sa.
Je jednoduchšie, ked muž chodí do práce a je z čoho žiť. Ale aspon mame to "svoje" a nikto nam neskáce po hlave a nevykrikuje, ako na nás ťažko robí.
Ja som spokojná a verím, že aj ja nájdem toho pravého. A chápem odmietnutie zápisu do rodného listu. Tie peniaze nestoja za to, aby jedného krásneho dna si spomenul, že ma vlastne syna či dcéru hotovú a vypiplanú... dieťa potrebuje najviac, ked sa narodí, kedze matka je úplne odkázana na pomoc tretej osoby. Potom, ked uz ma pracu, je to ovela ine. Ale to pochopia iba tie, co tým skutocne samé prešli.
Vela úspechov a lásky.
RE: pre "Slobodna mamicka"
28.10.2009 | 09:35 | od: milujuca matka | reagovatPrezila som velmi podobny pribeh – s tuzbou, aby mal moj syncek, ked nie usporiadanu rodinu, tak aspon oboch rodicov, tzn. aj ked nebude otec s nami zit, aby sa aspon k malemu priznal, cize prejavoval zaujem... Nestalo sa tak dodnes.
Zo zaciatku sa mi nechcelo zit... Prezila som takmer cele tehotenstvo aj porod bez podpory jeho otca. Vystavena zvedavym pohladom, otazkam okolia som preplakala vela dni a noci... Ale, bohuzial, az casom som si uvedomila, ze ja lutovat nemusim, ved som urobila to najlepsie a najkrajsie na svete, ked som sa rozhodla, ze si ho necham... Je to moja energia, aj ked nemam doma ziadneho anjelika:-) Je to moje vsetko... uz nikdy nebudem sama... a ani Ty!
Bojuj! Vsetko sa da zvladnut, ked sa chce:-)
Sama a tehotna
10.10.2009 | 21:43 | od: slobodna mamicka | reagovatmoj pripad je podobny, ako tie vase -ale mna priatel nechal mesiac pred porodom. Budem mat chlapceka a prenho by to bol za normalnych okolnosti vytuzeny syn.
Moj pribeh len v skratke: Otehotnela som necakane. Nedufali sme, ze to bude tak skoro. Chceli sme este rok pockat, ale co uz, ked sa stalo. On sa z toho netesil a bol zaskoceny, ked som mu oznamila, ze som tehotna. Mesiac pred porodom ukoncil nas vztah a na maleho sa netesi a nejak nema ani zaujem.
Je to strasne tazke. Pomocnu ruku mi poskytla moja rodina, za co som nesmierne vdacna, lebo neviem, kam by som sa podela.
Obdivujem Vas vsetky, ze ako ste to zvladli, lebo ja som v koncoch a uz dalej nevladzem. Partnera stale nesmierne milujem a neviem si predstavit byt bez neho. Malinky sa co chvilu narodi a ja neviem, ako to bude dalej...
krásné...
10.10.2009 | 14:27 | od: Martina | reagovatMoje sestra zůstala svobodnou maminkou v 17-ti letech. Její první kluk, pro ní veliká láska, skončila fiaskem, když mu oznámila, že je těhotná. A on ji hned posílal na potrat, nebo že ji radši praští do bříška a dítě zabije:-( Takže zvolila mateřství bez otce a za pomoci rodičů, nás její sester a přátel má krásnou dcerku. Dva roky na to poznala dalšího muže, který si zamiloval i její dcerku. Vše vypadalo nadějně, že jí konečně potkalo štěstí a bude mít partnera i tatínka pro malou. Otěhotněla znovu, a co se nestalo? Další návrh na potrat:-( Takže opět zůstala sama a vychovává dvě holčičky. Vzhledem k tomu, že je z vesnice, jednou stranou je odsuzována a druhou stranou obdivována. Ale hlavně pomluvena široko daleko, jakoby se to nemohlo stát nikomu a byl hřích namísto potratu zvolit dát dětem život.
Tak přeji hodně štěstí všem maminkám, co jsou v podobné situaci, protože tak může skončit každá žena.
A mít dítě, není chyba, ale radost v každé situaci...
Sama s dcerou
3.10.2009 | 11:36 | od: Nikola | reagovatpodobné
28.9.2009 | 12:32 | od: daido | reagovatMěla jsem kamaráda, se kterým jsme si jen užívali. Pak jsem otěhotněla a on řekl, že teda zkusíme spolu žít. Ale jak to tak bývá, nepodařilo se a když jsem byla v sedmém měsíci, našel si jinou ženu, se kterou teď mají svou rodinu.
Já v tu chvíli nevěděla, co mám dělat, zhroutilo se vše. Ještě, že mám skvělou maminku, která mi vždy pomohla a vzala mě zpět k sobě i s miminkem v bříšku. Uplynul zbytek těhotenství a narodil se mi krásný chlapeček. V prosinci mu již bude pět let.
Bylo to strašně těžké na psychiku pozorovat v nemocnici ty šťastné páry, jak se rozplývají nad svými ratolestmi. No, nějak jsem to zvládla. Samozřejmě se nabalovaly další a další problémy. Nemohla jsem ani dlouho kojit, prostě to nešlo. Ke všemu do toho Vánoce, prostě děs. Zanedlouho i soud o určení opatrovnictví a alimenty. Naštěstí, oproti jiným maminkám, se s bývalým partnerem velice dobře domluvíme, takže jsem byla ráda, že platí alimenty včas a i si bere syna na výlety.
Ale byla jsem z toho tak špatná a po skoro dvouletém trápení se a mučení, že jsem špatná já, jsem musela vyhledat péči psychologa. Velice mi to pomohlo. Myslela jsem si, že bude už jen dobře a dokonce jsem se i smíříla s tím, že budeme se synem sami. Nejsem totiž žádná modelka, která by mohla mít muže lusknutím prstu.
Ale jednoho dne jsem se seznámila s mužem, který mi byl velice sympatický a asi jsem se i zamilovala. Začali jsme spolu žít jako rodina. Plánovali jsme miminko, které se po půl roce stalo skutečností a tak jsme se rozhodli, že se vezmeme. Byli jsme tehdy spolu rok a tři měsíce, když jsem byla ve čtvrtém měsíci těhotenství a měli jsme svatbu. Vše bylo nádherné, až na ty strašné nevolnosti:-)
Byla jsem konečně opravdu šťastná a vzpomínala jsem na předchozí samotu v těhotenství už jen jako na zlý sen. Ale jak to tak v životě již bývá - někdy je krutý až moc - tak týden po svatbě jsme byli zase sami. Manžela povolali k nástupu do výkonu trestu. Nic jsem netušila, byl to šok. Všechno se mi zhroutilo. Zase sama, zase budu na vše sama. Nevěděla jsem, co mám dělat, jestli ho mám nenávidět nebo mu odpustit.
Samozřejmě opět mě to hodilo zpátky. Ale pak jsem si vše promyslela a řekla si, že to není snad možné, abych byla podruhé na vše sama, a že jsem to již jednou zvládla, tak že to zvládnu i podruhé.
Manželovi jsem už tak nějak odpustila. Jezdila jsem za ním na návštěvy, psali jsem si dopisy. Vždyt to bylo to jediné, co nás drželo oba nad vodou. Samozřejmě to bylo strašné mít manžela za katrem, něco tak ponižujícího, ale když to vezmete i z té druhé strany, tak musíte sami uznat, že dnes se tam může dostat každý z nás.Tak proč s ním nebýt a zničit i ten zbytek štěstí.
Domů se vrátil, když synovi bylo 6 měsíců. Začátky byly těžké. Žádné peníze. Nemohl sehnat práci, naštěstí to dlouho netrvalo, již pracuje. I já jsem si našla brigádu, abychom se měli lépe. Dnes jsme již rodina, která má dva krásné zdravé lumpíky a budeme se snažit být dobrými rodiči stejně tak, jako je moje maminka, bez které bychom to nikdy nezvládli. Jak finančně, tak hlavně psychicky!!! Děkuji ti, maminko.
A co z toho plyne?? Že nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř. Vždycky jsem si myslela, že to je konec a nic nezvládnu, ale nějak se mi podařilo vzchopit se a bojovat. Proto tedy bojujte i vy už jen kvůli vašim krásným dětem!!! Mnoho štěstí a pevných nervů a sil v životě.
jedno ještě jde
24.9.2009 | 10:43 | od: aci | reagovattaky jsem s jedním dítětem sama už 3 roky a zvládnout se to dá, ale dře to. A ta psychika, to je to nejhorší, Já ted přišla do jiného stavu znova a dopadlo to stejně. Musím na potrat, protože 2 už opravdu nezvládnu.
Už chlapům nevěřím a bude asi dlouho trvat, než a jestli vůbec zase uvěřím. Přeji všem hodně štěstí a pevné nervy.
RE:
18.9.2009 | 22:01 | od: macka | reagovatRE: pre Riu
17.9.2009 | 22:43 | od: zuzineckah, autorka tohoto příběhu | reagovatJa hovorím razantné a jednoznačné nie a som presvedčená, že je to můdre a zodpovedné rozhodnuie. Overila som si to sama na sebe. Ako som písala v článku (bol to ten úplne prvý), ja som otca neuviedla. A nech si hovorí kto chce čo chce, ak ti raz niekto napľuje na tvoju hrdosť a pošle ťa nešťastnú a tehotnú k vode, potom si nezaslúži byť nazvaný "otec", a už vobec nie kvoli alimentom.
My s priateľom premýšľame o svadbe a je samozrejmé, že moja dcéra bude mať priezvisko ako ja. Prázdna kolonka v RL je určite znesiteľnejšia ako predstava, že keď konečne nájdete toho pravého ocina a budete mať šancu byť rodina, tak by sa dieťa volalo inak len preto, že spermodarca je v RL. To sa ti može stať veľmi ľahko a ak bol taký smrad, že ťa opustil, buď si istá, že súhlas na osvojenie ti nikdy nedá. A ak by ste ako nová rodina poriešili súrodenca, ako svojmu prvorodenému dieťaťu vysvetlíš, že ono sa volá inak vy?
Musíš myslieť na budúcnosť, tá bude doležitá pre vás oboch. Ver mi, že svoj kalich horkosti si si už vypila, tak urob všetko, aby si si nenarobila problémy do budúcnosti. Veľmi ti držím palce a určite z teba bude šťastná mamina.
ako povedat synovi, kde je jeho otec
17.9.2009 | 15:48 | od: milujuca matka | reagovatOd narodenia maleho stale dokola rozmyslam nad tym, co urobim alebo mu poviem, ked sa jedneho dna moj syn opyta a kde je ocko, kto je jeho ocko a preco nie je pri nom...hrozne sa toho bojim, aby som ho nezranila...
So sucasnym stavom (ze sme sami) som zmierena, nemame sa zle, mam nadherneho syna, som schopna uzivit nas oboch, prispevok od jeho otca je prijemne vreckove. Aj ked by som bola urcite radsej, keby sa synovi venoval, necitim voci nemu nejaku nenavist, preto by som ho nechcela v jeho ociach nejako ociernovat... kazda palica ma dva konce.
Letošní rok mi dal pěkně zabrat:((
17.9.2009 | 14:12 | od: Cmuchyna | reagovatNěco jsem vycítila, mně bylo zle, měla jsem problémy sama se sebou...
O vánocích přišlo první podezření, že se něco děje a v dubnu konečně hmatatelný důkaz o nevěře, kterou provozovali celou zimu. Nutno podotknout, že my v zimě procházeli nepříjemným obdobím spojeným s pozitivním nálezem genetických testů... a on v té době utápěl svůj žal v náručí oné mladé kolegyně.
V květnu se měl narodit zdravý syn a já v osmém měsíci na pokraji zhroucení v slzách a stresu čekala na porod. On stále po večerech pryč, já s rodinou, přáteli, blízkými, kteří mě neuvěřitelně podrželi a drží dodnes!! Po porodu malého se situace nezměnila, ba právě naopak...
Manžel nás opustil, když bylo malému dva měsíce. Posílá peníze, chodí se na něj dívat, ale těžko si uvědomí, že o malého přišel, že vazba mezi ním a malým nemůže nikdy fungovat a kdo ví, jaké ho čeká vystřízlivění. Sice tvrdí, ze příčinou rozpadu není ona, že je to cosi nevysvětlitelného, že přestal milovat, ale ona ho ovlivnila takovým stylem, že nyní má uvažování osmnáctiletého puberťáka místo třicetiletého vyzrálého chlapa. A to vždy tak miloval děti!!!
Jsem sama, je to náročné, ale lidé kolem mě mi neuvěřitelně pomáhají a můj malý andílek je pro mne tím, pro co teď žiju. Dodnes nepochopím slet událostí letošního roku, ale věřím v lepší zítřky a snad něco zlé je pro něco dobré. Myslím, že manžel silně zalituje, protože přišel o mě, o rodinu, o nádherného syna, ale je to jeho volba...
Dnes už jsem snad z nejhoršího venku. Vězte všichni, že čas vše zlé opravdu vyléčí a že boží mlýny melou!!!!!!!!!!!!
také tak žijeme
16.9.2009 | 22:37 | od: Macka | reagovatByla jsem v 5. týdnu těhotenství, když jsme se rozešli. Za ta krutá slova jsem ho nechtěla nikdy vidět! Smířila jsem se s osudem svobodné maminky. Ale on se mě snažil stále kontaktovat. Ptal se, jestli jsem to už dala pryč, potom zase, jak se mám, jestli zajdem na procházku, jestli po něm budu chtít peníze, co chci dál dělat atd...
Už se to nedalo vydržet, odstěhovala jsem se k rodičům do jiného města. Těhotenství jsem měla rizikové. Do 25. týdne mě stále psal, jestli jsem už potratila a že mi přeje postižené dítě atd...
Dítě mám krásné a zdravé, i když od narození často marodil. Dárce se ozval po porodu a přijel se nechat zapsat do RL. S tím jsem souhlasila taky kvůli úřadům, sociálce a příspěvkům na dítě.
Začal mi opět motat hlavu. Chtěl, ať se vrátíme k němu, odmítla jsem. Jezdil na návštěvy prvních 7 měsíců. Stále myslel, že s ním skočím do postele a budu z něj unešená. Vyžadoval častější návštěvy. Já byla unavená, po porodu jsem zkolabovala, neměla jsem sílu ani náladu na něj!
Jezdil napřed 2x do měsíce, pak 1x za měsíc, potom jen 1x za 3 měsíce a nakonec zmizel. Ozval se až před synovými 1. narozeninami, že má přítelkyni, se kterou žije. Prý čekal dost dlouho, jestli se k němu vrátíme, a teď už nás nehodlá navštěvovat a syna nechce nikdy vidět. Prý, co oči nevidí...
Polkla jsem hořkou slzu, a co nadělám. Žili jsme bez něj, budem i dál! Stejně nám k ničemu nebyl, pár dárků co dovezl. Mrzí mě, že teď, když malý vnímá, tak by si užili víc legrace, ale pak by se i víc ptal... Trápí mě to, když o tom přemýšlím...
A peníze? Ty malému posílá na konto, které syn dostane v plnoletosti. Já na ty peníze sahat nechci a nehodlám. Osobně o ně nestojím, není to hrdá póza. Myslím, že každé dítě má nárok na peníze, které mu patří. A dárci mají povinnost svému dítěti přispívat! Není to žebrání, v žádném případě.
Syn má teď 14 měsíců a nového tatínka teprve budeme hledat. Mám strach, abych se nespálila.
RE:
16.9.2009 | 22:20 | od: Monika | reagovat1. Otec musí platit výživné.
2. Otec se podílí na péči a výchově dítěte.
3. Otec může mluvit do výchovy a jiných záležitostí týkajících se dítěte.
4. Když už ho jednou uvedeš, pak ho z RL nevymažeš = má na dítě stejné právo jako matka.
5. Doplnit otce do RL můžeš vždycky.
Nech si čas na rozhodnutí, je to velice důležitý krok!
A jestli jde o peníze, z alimentů nic moc nedostaneš. Já mám
výživné 0 Kč a dá se s tím žít, a socka nejsem :-)
Vím, jak Vám je
16.9.2009 | 21:57 | od: moňa | reagovatMám naštěstí hodně přátel a hlavně rodinu, která mě podporuje a drží nad vodou, ale při důležitých rozhodnutí jako (v mém pozdním věku) jít na odběr plodové vody či ne, a pak rozhodovat o tom, co dál, když výsledky nebudou dobré, Vám nikdo neporadí a chybí ten, kdo se podílel na zrození človíčka, který je bezbranný. Jsem v pátem měsíci a naštěstí vše dopadlo dobře a já jsem moc šťastná, i když stresy, které jsem si před těmito rozhodujícími situacemi užila, bych nikomu nepřála.
Teď budu řešit co dál, uvést jméno otce do rodného listu či ne? Toť otázka a nelehká. Riskovat to, že se jednou rozmyslí a bude chtit mít děcko u sebe, nebo oželet peníze a na všechno si vydělat sama. Nevím, jak se ještě rozhodnu, ale chci říct, že jsem šťastná, když cítím, jak se mimčo v mém břišku hýbe a reaguje na můj hlas, či dotek.
Jsem ráda, že jsem si přečetla Vaše příspěvky a vím, že v tom nejsem sama. Přeji Vám všem, aby Vám Vaše děti dělaly radost a Vy si to užívaly. Doufám, že i já si to budu užívat, až se mi miminko narodí, i když to nebude lehké.
Zeny jsou silnejsi nez muzi!
16.9.2009 | 21:49 | od: Monika | reagovatA proto, mile maminky, nezoufejte a neztracejte nadeji, protoze co nas nezabije, to nas posili. A ruku na srdce, kdo je silnejsi nez matka, co vychovava dite bez otce a financi? Darci spermii by to, co zvladame my, tezko absolvovali tak bravurne jako prave svobodne matky.
A pani Klare Vesele chci jen vzkazat, ze clanek s nazvem "Huso" neni na miste. Uvedomte si, pani Klaro, ze je zbytecne udavat otce ditete do RL. Natoz zebrat o penize chlapa, ktery nema zajem na tom, aby jeho potomek zil ve fungujici rodine, nemluve o jeho budoucim osobnim rustu. Jsem presvedcena, ze svobodne matky, ktere o alimenty neprosi, moc dobre vedi, co delaji. Nebo vy byste snad chtela od chlapa, ktery se k vam otoci zady v dobe, kdy ho nejvice potrebujete, financni nebo jinou pomoc? Nebudte naivni, mame svou hrdost, ne?!
Preji vsem opustenym maminkam hodne sil, hodne krasnych chvil s nasimi malymi milacky a at vas ten opravdovy tatinek brzy najde (ja na neho taky cekam :-)
RE:
16.9.2009 | 21:41 | od: Rika | reagovat