Diskuse ke článku:
Nespravedlnost! A bulela jsem asi hodinu...

Odpověď na 2  |  Milá Barčo...
já vím... díky za vaše slova... je to tak, že člověk se v nějaké vypjaté situaci ocitne "na dně" a když to bolest vyprchá, zjistí, že na tom vlastně vůbec není tak špantě a že vždycky může být i hůř... i vám moc držím palečky

Odpověď na 4  |  dojemný příběh, který je reakcí na ten můj, jen ukazuje, jak moc bolesti může být ukryto v člověku... Přeji z celého srdce sílu ke zvládnutí všeho, co vás na cestě životem čeká... Držím palečky a moc, moc na vás myslím. Hodně štěstí - a ....DĚKUJI... :-)

Odpověď na 16  |  Moc děkuji za povzbuzení a také přeji co nejvíce síly a štěstí ;o)

Milá Markétko,
jste úplně vedle... nevím, jaké máte zkušenosti a z čeho soudíte, že je příběh smyšlený... Stal se. Stal se mně osobně. Chci poděkovat všem, kteří mě povzbudili... Už je dnes dobře a sama se dívám na všechno s úsměvem. Ano - bouchly saze. Ale všechno se vyčistilo... Po bouřce vždycky zase vyjde sluníčko...
Píšete, Markétko, že je příběh popsán od čtvrtka - zamotaně a bez řádu... a najednou končí v sobotu... stejně tak v tu chvíli, kdy jsem ho psala, byly zamotané a bez řádu moje myšlenky. Dnes už je lépe. :-)
Ve čtvrtek jsem běhala po úřadech. Měli jsme také třídní schůzku v mateřské školce, kam synek zanedlouho nastoupí. Domů jsem přiběhla až k večeru, takže jsem úklidu moc nedala...
V pátek jsem od rána dělala řidičský průkaz - ráno testy, odpoledne jízdy a technickou. Po oba dny jsem se domů vrátila až večer, v pátek hodně pozdě a moc, věřte mi, moc unavená. Na jízdy nás bylo devět a já jela jako úplně poslední. Každá jízda - vždy po dvou - trvala tři čtvrtě hodiny. Ostatní, kteří čekali, byli na parkovišti. Vedro, sluníčko, vyčerpání, únava, stres... Proto jsem přišla domů tak moc unavená. A proto už jsem nechtěla nic řešit. Syn už spal, nebudila jsem ho... Uložil ho tatínek, který ho ten den hlídal...
vlastně to všechno na mě dolehlo až v sobotu... ale - ten příběh už znáte.
Nezlobím se na tatínka. Dneska už ne... Asi máte někteří pravdu, že v tu chvíli dělal, co uměl a jak nejlépe uměl. Jak jsem si to nastavila, takové to mám. Nechtěla jsem nikdy, aby mi pomáhal. Vždycky jsem byla pyšná na to, že všechno zvládám sama. Až do té doby, kdy jsem to prostě - nezvládla...
Dva dny jsem doma nefungovala a nefungoval tady nikdo... Proto mi to v sobotu přišlo tak moc líto. Prostě to přeteklo... Uklízíte, snažíte se, aby všechno bylo co nejlepší... a když vypnete - všechno je špatně... a pak - si tady přečtete reakce některých, jaká že to jsem hysterka... Neodsuzuji vás - možná to mám opravdu špatně nastavené.... možná. Naštěstí se život zase "zajel" do svých kolejí a všechno je opět tak, jak má být... Kluk už mi zase sedí na klíně a pusinkuje mě... :-)
Je pravda, že "vlastně o nic nešlo" - jak píšete. Ano - zaplať pán Bůh - dítě je zdravé, my oba také, žijeme v úplné rodině... vlastně - o nic nejde... Jen se to někdy tak prostě nashromáždí... a přeteče
A tak zbývá už jen ještě jednou poděkovat všem, kteří mě tady povzbudili a snad i trochu pochopili... A těm ostatním? Přeju moc štěstí a kéž se nikdy nedostanou do stejné situace...

Odpověď na 18  |  Dobrý den Markéto,
nevím, co vás vede k takovému závěru, ale já mám poměrně dlouholeté zkušenosti s tím, co ženské píšou, pravda, do „papírových“ magazínů. Takové příběhy si opravdu žádná redakce vymýšlet nemusí. Proč taky. Život – a pak jeho hráči – je píšou nejlíp a možnost svěřit se a tak si ulevit, je lidem prostě vlastní, tak se svěřují. Většinou svým jazykem, jako paní Dáša. Spisovatelka z ní asi nebude, ale svůj příběh si odžila, to z něj cítím.

Odpověď na 11  |  Umím i povzbuzovat, ale rozhodně to nebudu dělat u příběhu, který si zdejší editorka vymyslela, a to tak mizerně, že to pozná každý zkušenější čtenář. Své povzbuzení si šetřím pro skutečné životní situace.

Kdybych byla mladší, asi by mě to taky rozhodilo. Dnes bych tu horu nádobí nechala na tom, kdo si ji nadělal a šla si hrát s dítětem. Dala bych tak najevo, že nejsem ani sllužka, ani hospodyně, ani uklízečka, abych za někoho dělala pořádek. Až se Dáša naučí mít ráda sama sebe, pak pochopí, že i ona má právo na to užívat si chvilky hraní s potomkem a "hlavně" (!!!!) má právo být nemocná a mít čas i sama pro sebe. Po té koupeli bych vzala knížku pohádek, zalezla zase do postele a malému předčítala, pomazlila se s ním a dohlížela na něj, když by si hrál. Ať se s tím ostatním vypořádá ten její jak chce.

neboj daša zvládnes to. je to tažke viem no musis sa na to pozerat v prvom rade cez deti.oni za nič nemôžu ani za nase zle nalady či tažke dni v praci či za to že nejaky chrapun odide za nejakou inou. ja mam pribeh asi taký mam 2 ročneho syna mam kopec dlhov vdaka svojej byvalej polovicke a musim povedat že latam platam každy mesiac neikedy mi neostane ani cent a moj maly chce lýzatko. je mi vtedy tažko ale potom s nim zajdem na ihrisko a venujem sa mu naplno. vecer poplačem alebo premyslam ako dalej ale moj maly anjelik nesmie nic tušit. ked som sa raz rozhodla že ho na tento svet privediem tak mu dávam celu seba a miniem aj posldne pre jeho usmev. jasne su chvile ked mi spomenie jeho otca že chce ist k nemu lebo sa idu kupat .....či sa hrat s velkým autom.....a vtedy by som kričala na celý svet a aj sa na mna hneva ak mu nieco zakazujem ale to je udel mam. takže zhrnutie silu hladaj vo svojom synovi lebo oni je ten čo ta vytrapi ale aj najviac poteši ktorí ta vždy bude lubit ak mu to ty opatujes. a ži dalej ved je tu a je tu pre teba. mas možnost vychovat dobreho cloveka a byt na neho hrda tak to nepokaz k´voli nejakemu trulovi ktory sa rozhodol že radsej bude obstasnovat nejaku ... alebo že ma svoju rodinu niekde....ako žit pre svoju rodinu.tak sa drž a mysli pozitivne a kazdy den bude o nieco krajsí.

Jsme jenom lidi a občas to holt bouchne. Je to úplně normální. I když nám to je leckdy trapné.

Odpověď na 12  |  Dakujem za Vasu reakciu.
Zivot je prilis kratky na to, aby sme ho prezivali v nervozite a v strese. A konieckoncov s odstupom casu nic nie je take hrozne a zle, ako sme to vnimali v danom bezprostrednom momente. Ak mi syn urobi z kuchyne "kulnicku na drivi", tak sa zasmejem (aj ked sa rano ponahlam do prace!) a so smiechom prilozim ruku k demolition man-ovi = mojmu synovi , aspon na 2-3 minutky. Myslim, ze je to lepsia reakcia ako kricat na neho... a upracem az vecer, ked sa vratime domov a ja syna ulozim spinkat. Aspon mam prehlad kde co mam a pripadne pri upratovani eliminujem veci, ktore nepouzivam. Vsetko zle je na nieco dobre, a vsetko dobre je na nieco zle = to ma naucil zivot...
Ak mate zly den, tak v nom hladajte vzdy nieco pozitivne a drzte sa toho, bude to Vasou zlatou nitou, ktora Vas tym zlym dnom prevedie...

Pokud ma autorka manzela "vychovaneho" takovym zpusobem, ze ji nikdo s nikym nepomuze, tak to je fakt tezke. Nebo je rozvedena? Pak by ale ten neporadek nebyl u ni, ale u ex-muze. V patek mela tezkou zkousku a pak udelala co? Nerekla muzi jak dopadla? Nemeli zadnou dohodu, ze muz bude mit na starosti kluka? Podivny pribeh bez poradne souvislosti a vysvetlivek..Spis to pripomina denicek depresivni chudinky (sorry vsem co maji opravdu depresi, protoze tady se jedna spise o lidskou blbost a neschopnost poradit si s vlastnim zivotem..)

Odpověď na 10  |  Velmi, velmi krásná reakce!!! Obdivuji Váš klid a nadhled. Musím si to vytisknout a až zase někdy budu panikařit, tak si sednu, přečtu si to a budu opět v pohodě!!! Moc moc moc děkuji!!!!!

Odpověď na 9  |  umíte jen kritizovat?Asi nebudete spokojená sama se sebou, když neumíte poskytnout sebemenší povzbuzení, jen hlupáci kritizují, jak jsem psala níže.

Take dni boli, su aj budu. Som slobodna, pracujuca matka 1-rocneho synceka, ktory je stredobodom mojho vesmiru. Mam dni, ake ste vy opisali, ale nereagujem podrazdene, deti to nechapu a zbytocne ich ranime. Je zbytocne plakat nad rozliatym mliekom, ale nabuduce radsej napocitajte do 10, myslite na nieco pozitivne, krasne, miesto umyvania riadu/nadobi a upratovania/uklizeni, radsej chodte von so synom na zmrzlinu, alebo na ihrisko. Len na chvilu. Ked ste stravili hodinu vo vani a nadobi pockalo, tak pocka aj o tu pol hodinku/hodinku viac.... Ked budete vonku teste sa z malickosti, dakujte vesmiru (Bohu, komukolvek), ze vidite slnko, ze vedla vas poskakuje vase dieta (vela zien nema tu moznost mat dieta), ze ste zdravi, ze na stromoch stebotaju vtaci, atd..... Zabudnite na starosti.... oni sa vyriesia omnoho lepsie a rychlesie, ked nebudete panikarit a stresovat.... a po prechadzke, ktora urobi dobre vam aj vasmu dietatu, mozete kludne ist kazdy inou cestou: vy do kuchyne upratovat a vas syn hrat sa do svojej izby. Netreba zavidiet tatinkovi, ze je "lepsi". Netreba z vychovy dietata urobit preteky/zavod. Kazdy rodic poskytuje tomu dietatu nieco ine. Dieta by sa asi nudilo, ak by od kazdeho z rodicov dostavalo to iste. Hladalo by podnety niekde inde. A nemuseli by byt prave pozitivne! Neodhanajte syna od seba, boli ho to, a nechape preco tak robite, bude si mysliet, ze on urobil nieco zle a bude sa trapit. Skuste ho zapojit do uklidu. Moj rocny chlapcek mi uz pomaha, a nenutim ho! Kedze je stale so mnou, tak robi veci spolu so mnou. Deti treba neustale chvalit, nie za vysledky, ale za ich snahu a usilie!!! Vy s tatinkem mate rozne priority a je len na vas, ci si ich prehodnotite, zladite, zmenite.... Len aby dieta nezacalo vyuzivat tuto situaciu. Nie sta tu na to, aby ste po tatinkovi uklizeli. On si vie uklidit aj sam. Povinnost poskytovat dietatu potravu nema len matka. Povinnost starat sa o dieta maju obaja rodicia rovnakym dielom.
A svet sa nezruti ak budete mat neporiadok den-dva v byte. Ak zarabate dostatocne, mozno zvazte najat si pomocnicu, na niekolko hodin v tyzdni. Nie je to az tak vela penazi a vy zasa stravite "quality time" so svojou rodinou. Spolocne chvile su na nezaplatenie. Ked syn bude velky, uz ten cas nedozeniete!!! Budete lutovat, ze ste so synom netravili viac casu.
Prajem vsetko dobre!!!! Vela pozitivnej energie a myslienok!!!! a vela zdravia!!!!

Mně ten příběh přijde jak shluk náhodně složených vět. Všechno to začíná ve čtvrtek a o tom, že je má hlavní hrdinka manžela a skoro tříletého synka se dozvídáme v sobotu ráno? To jí do té doby nijak nezasáhli do života? V kolik šla propána v pátek spát, že usnula dřív než tříleté dítě? Jak tvrdě spala, že ji nevzbudila brutální manipulace s nádobím v kuchyni? A kam manžel zase v sobou ráno zmizel, že se mu nedá ani vyčinit? Mimochodem - grilovali v kuchyni? A Který otec uloží svého syna do postele ve špinavém oblečení a se špinavou pusou?
Jo, jasně, skutečný příběh ze života...

Bezny zivot mnohych zien dnesnej doby.To je moj nazor.Co sa da zmenit zmenit mozme,co nie s tym sa treba vyrovnat.Pozerajme na to z coho sa da tesit v zivote,co nam bolo dopriate.Zmenit sa neda skutocnost aby clovek nezazival stres.Ked je ho mnoho bezna reakcia zien je plac.Normalne,ukludnujuce,z casu na cas aj zdrave.Vsetko s mierou.Pani ma zdraveho syna,manzela ktory sa o neho stara,nejaku cinnost alebo pracu aby sa nenudila,ma vsetko co potrebuje.Je zdrava.Dom kde hlavu skloni.ˇMnohi su na tom omnoho horsie.Ja by som povedala ze ste stastny clovek,mate syna o ktoreho sa mozte starat,a velku zodpovednost, nebot mladez nasa tys nositelkou rana,buducnosti,novych zaciatkov ako do nas hudli za socializmu.Som veriaca zienka v Boha,krestanka.Myslim,ze kazdy den mame za co Bohu dakovat,aj za blizkych ktori nas obklopuju a niekedy robia radost,inokedy riadne lezu na nervy,ale keby ich nebolo riadne by sme sa nudili.A tak ja som vdacna za moj maly mikrosvet,ktori ma obklopuje,za zivot so vsetkymi jeho radostami,starostami,smutkom,aj radostou a mnohorakostou.
Martina

Odpověď na 5  |  Je hloupé člověka soudit, než mu poskytnout radu či zkušenost, ale neumíte-li, ani jedno, tak vězte , že Mlčeti zlato.
Jen hlupák se zveličuje na úkor druhého......

Milá Dášo, jsou dny a budou v životě lidí, kdy bychom se nejraději šli zastřelit do rybníka. Člověk v sobě musí najít pomyslnou hranici, kdy sílu má a kdy, už to dál nejde.
Dle Vašeho příběhu jste ještě naštěstí prožila to menší zlo, naučte se díky malému žvatlalovi kompromisy, radost z toho, že táta byl hodný a místo , aby Vás seřval, že se válíte, když má malý dostat najíst, šel sám a chlapce zabavil, nakrmil a ten byl šťastný.
Přijdou leta chlapce pubertální a to se teprve ukáže Vaše obrněnost, připravenost na život. Také bude s věkem dítěte, přibývat ten Váš a to se nám sakra chce kolikrát někam zalézt a nedělat vůbec nic.
Podle Vašeho příběhu máte rodinu šťastnou, dítě zdravé a věřte, že vyčerpání v životě ze starostí vypadá úplně, ale úplně jinak.
Že Vám malý drobek řekl ,že je táta lepší? Ano, pro chvíli, kdy maminka spí a táta nosí synka na rukou je to samozřejmostí. To zažívá každá máma a každý táta, beru-li v potaz celkem normálně fungující rodiny.
Ale jsou v životě situace, kdy jste na vše sama, musíte na vše dohlížet, chodit do práce, starat se a ještě být milá na okolí, třeba v práci. A přitom byste nejraději všechny poslal kamsi.
Píšete, jak jste ve vaně relaxovala, vidíte, umíte si odpočinout a to je důležité, ne každá žena to umí a ne každá má tu možnost to uskutečnit.
Myslím, že nemáte zatím nijak velké starosti, užívejte života s malým chlapcem a učte se trpělivosti, shovívavosti a nadhledu.
Život teprve začíná.

Já se synovi ani nedivím... Táta si hledí syna, aby mu s ním bylo dobře... máma si hledí toho, aby byla vyšůrovaná kuchyň, a dítě je pro ni vzduch... Být děckem, chci být radši s tátou, kterej na mě má čas, než s hysterickou (s prominutím) mámou, pro kterou je důležitější umytý nádobí než společně strávený čas se synem... lituju... dítě. Otce. Ne matku!!! - má dost špatně postavený priority... Jak se říká: bordel v domě, šťastný dítě!!! - k čemu je čistá kuchyň, když dítě nemá mámu...