Diskuse - Nespravedlnost! A bulela jsem asi hodinu... - Příběhy

Diskuse ke článku:
Nespravedlnost! A bulela jsem asi hodinu...

zpět na článek

Přidat příspěvek

Milá paní Dášo,

1.9.2009 | 19:59 | od: Salix | reagovat

takových případů, kdy se doma skvěle bavili a já měla den blbec, jsem zažila spousty. Buďte ráda, že Vás doma čekalo "jen nádobí" a kuchyň jako po výbuchu. Mě, po návratu z práce, taky čekal lísteček " maminko, hrál jsem si ze sirkama, tvůj Martin. Nebo mi volali z nemocnice rovnou do práce - to, když syn proběhl skleněnýma dveřma, nebo jezdil na U rampě na kolečkových bruslích.
Život je velmi vzrušující, ne ?

tohle že má být k pláči?

1.9.2009 | 18:27 | od: Barča | reagovat

Milá Dášo. Věřím, že člověka dokáže rozplakat spousta věcí, ale když čtu Váš příběh já, chce se mi smát a dokonce Vám i závidím..tahle sranda je u nás na denním pořádku ale s jedním rozdíle..že mi moje dvouletá dcera neříká "mami" a asi nikdy neřekne..je autista. Zrovna dnes jsem umývala celý pokojíček i ji od hovínek..mimo jiné. Zítra nás čeká určitě jiné dobrodružství v podobě zmítajícího a řvoucího se dítěte v kalužích..například. Tak nezoufejte, jsou na světě lidé, kteří mají důvod plakat a vy to rozhodně nejste..

Milá Dášo,

31.8.2009 | 22:37 | od: snopka | reagovat

mám za to, že občas potká každého. Jenom je rozdíl, jak se splínem naložíme. V tom mám štěstí, že když něco takového potká mého manžela, obyčejně dostane na celej svět vztek a ze vzteku se dostává tak, že štípe dříví, nebo seká trávu Vím, že u toho strašně sprostě nadává, ale když mu to pomůže...
Já bohužel bulím taky. Tolikrát jsem si už nadávala, není to nic platné. Tak nějak se prostě dojmu, všechno je mi líto a nakonec bulím bez příčiny. A běda, když se mě někdo (manžel) pokusí utišit. Ale už to zná a raději mě tu hodinu nechá být...
Asi si tak někdy potřebujeme vyčistit duši. Konec to nemá. Nejlepší je jít spát, a ráno už zase baterky pracují naplno...

«12