Hudební zločinci: Ztřeštěnost, která boduje

Před časem parta muzikantů natočila klip Hudba pro jeden apartmán a šest bubeníků, který zveřejnila na YouTube. Už ho vidělo osm miliónů lidí.

Jak tvůrci svérázného videa prozradili, zájem diváků je přesvědčil, že spojení neobvyklé hudby a krimi prvků funguje dobře. A to i přes výhrady zejména k veskrze nestandardnímu používání zubních kartáčků, vany nebo knih.

Autoři získali důvod k tomu, aby se pokusili natočit celovečerní film na motivy původního devítiminutového klipu:

Hudba pro jednoho pacienta a šest lékařů na filmovém operačním sále.

Autoři mají k filmu a hudbě blízko. Johannes Stjärne Nilsson působí jako grafik a režisér, Ola Simonsson je hudební pedagog a muzikant. Svého absurdního nápadu se zhostili vskutku originálně, což ocenil i loňský Mezinárodní filmový festival v Cannes. V sekci Týden filmové kritiky získal jejich snímek Cenu mladých kritiků.

Komisař Amadeus hudbu nesnáší

Ústřední postavou filmu je policejní komisař Warnebring s příznačným jménem Amadeus. Jeho rodina je pochopitelně muzikantsky založená, ale on sám žádným hudebním talentem neoplývá. Zřejmě také proto hudbu od nejútlejšího věku přijímá s odporem, vyloženě ji nesnáší.

Avšak paradoxně se Amadeovým novým úkolem stane vyšetřování případu "hudebních zločinců", kteří obtěžují okolí akustickými provokacemi.

Video

"Zachovejte klid! To je koncert! Posaďte se!", křičí útočníci při přepadení banky (trailer ke švédsko-francouzskému filmu Zvuk hluku).

Jako hudební nástroje používají tito "zvukoví útočníci" úplně všechno – úřední razítka v bance, přístroje na operačním sále, sbíječku i buldozer.

A komisař Amadeus Warnebring sleduje jediné: nekompromisně těmto akcím zabránit, konečně už donutit muzikanty přestat hrát a přísně je potrestat.

Když hrají buldozery

Malým příkladem toho, jak film Zvuk hluku vznikal, je scéna s koncertem silničních strojů. Takto její přípravu popisuje Ola Simonsson:

"Opatřili jsme zvuky silničních strojů, o nichž jsme se domnívali, že dobře znějí – tedy buldozerů a bagrů – a dali je skladateli Magnusu Börjesonovi. Ostatně, ten si ve filmu i zahrál. Dostal veškeré zvuky a měl z nich něco vytvořit. Celkem to bylo 23 tisíc zvukových souborů, abych byl přesný."

Tvůrci filmu Zvuk hluku – Ola Simonsson (vlevo) a Johannes Stjärne Nilsson.

Podle autorů bylo jejich záměrem vymezit se tímto snímkem vůči hudebnímu snobství i některým konvencím. Chtěli ukázat, jak hudební moderna může být zábavná a obyčejné městské zvuky mohou znít neobyčejně.

Zároveň odmítli poukazování na to, že jde o jakýsi zvláštní druh humoru, snad jen výhradně švédský. Původně prý ani neměli v úmyslu být vtipní, ale filmové scény tak nakonec vyzněly.

Květinový horoskop

"Zájem nás upřímně potěšil. Navíc, když měl film loni premiéru v Cannes, často nám říkali, jak trefně jsme vystihli francouzský humor! Pak jsme ho přivezli na festival do Karlových Varů – a zase jsme slyšeli: ´To je pravý český humor!´. Hned nato se podobná ujištění opakovala, ale pro změnu ve Španělsku…," vychutnávají si nečekaný úspěch autoři filmu Zvuk hluku.

bri, ŽenyproŽeny.cz