Pětice dezertů, které dobyly různé kouty světa

Vydáme se do Francie, Holandska, Indie, Kanady a do Japonska.

Crème brûlée: lahodný dezert z Francie

Crème brûlée je vynikající dezert s křupavou karamelovou krustou a sametově hladkým krémem ze žloutků a smetany, plný pravé vanilkové chuti, jehož původní domovinou je Francie. Známý je však takřka po celém světě.

První zmínky o crème brûlée pocházejí už z konce 17. století, kdy ho představil ve své knize receptů Francois Massialot – šéfkuchař kuchyně vévody z Orléans. Od té doby se stal jemný žloutkový krém pečený ve vodní lázni s karamelovou krustičkou klasikou, která potěší i ty nejmlsnější jazýčky.

Samotná příprava crème brûlée přitom není nijak složitá. Zajímavostí je také to, že i když zní název tohoto dezertu vznešeně, ve skutečnosti to ve své podstatě znamená spálený krém.

Vla: holandský mléčný dezert

Historie mléčného dezertu vla je datována už ke 13. století a ačkoliv patří tento dezert mezi tradiční a oblíbenou holandskou pochoutku, popularitu si získal i v Německu, Francii a dalších evropských zemích.

V současné době se vla snaží dobýt český trh. Zajímavostí je, že i když se vla často nazývá holandským pudinkem, ve skutečnosti s ním zas tolik společného nemá. Vla se vyrábí pasterací, díky které vzniká krémově vláčná konzistence.

Oproti pudinku je vla trochu řidší, jemnější a chuťově lehčí dezert. Součástí vla je lahodné plnotučné mléko, dále pouze cukr a škrob. Nechybí kvalitní kakao a marmelády z České republiky s více než 40% obsahem ovoce.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Středomořská strava – prevence i lék na srdce Dejme si k obědu exotický experiment Připomeňte si zdravé a chutné Středomoří

Gulab Jamun: indické koblížky

Gulab Jamun – kuličky připomínající malé koblížky jsou oblíbené nejen v indické kuchyni, ale i v Pákistánu či na karibských ostrovech. Poprvé byly připraveny v středověké Indii ze smaženého těsta (kombinace sušeného mléka a mouky – lze použít hladkou mouku, semolinu nebo krupičku), které do Indie přivezli Peršané.

Název tohoto exotického dezertu je odvozený od „gol“ (květina) a „ab“ (voda), což odkazuje na růžovou vodu, ve které se tyto kuličky namáčejí společně se šafránem a zeleným kardamomem.

Alternativou jejich namáčení po usmažení je naložení do cukrového sirupu, díky čemuž je jejich chuť velmi sladká. V indické kultuře se dezert Gulab Jamun často nabízí ve svátek a k vidění je také na hinduistických či muslimských festivalech a svatbách.

Nanaimo bar: kanadský nepečený dezert

Tato nepečená tříbarevná tyčinka je v Kanadě vyhlášenou specialitou, i když původní autor receptu prý není dodnes známý. Podle legendy se však recept dostal do světa díky šikovné kuchařce, která se přihlásila se svým receptem do místních novin.

Základem je dle všeho rozpuštěné máslo, cukr, kakao, vanilka a vejce, dále grahamové krekry, sušený kokos a oříšky. Druhou vrstvy tvoří máslo, mléko, pudinkový prášek a cukr. Třetí vrstva je z čokolády a másla. Před podáváním se dezert nechá ztuhnout v lednici.

Obyvatelka města Nanaima se svým dezertem vyhrála, což údajně během padesátých let minulého století nakonec proslavilo nejen recepturu, ale i místo původu tohoto dezertu.

Moči: rýžové japonské koláčky

Tradiční japonská cukrovinka - koláčky moči je vyrobena z lepkavé rýžové hmoty. Velice zjednodušeně se dá říct, že se pouze smíchá rýžová mouka s vodou, směs se uvaří, přidá se cukr, hotové těsto se popráší kukuřičným škrobem, a pak už se jen zpracuje do požadovaného tvaru a nakrájí.

V Japonsku se mochi nejčastěji konzumují ještě horké a můžete je vidět na každé oslavě příchodu Nového roku. Možností úpravy tohoto rýžového těsta a způsoby podávání jsou však velmi různorodé.

Pokud se mochi podává ve formě koláčků, Japonci k nim servírují zmrzlinu. Další oblíbenou úpravou moči je jejich grilování, přidávají se do polévek nebo slouží jako dekorace (kagami moči).

opt, ŽenyproŽeny