Pro přítele existuje jen jeho rodina, moje nikoliv!

Šli jsme tedy do panelového bytu, následovala jeho rekontsrukce, hypotéka...

Problém je v tom, že jde o byt po přítelově matce, která se z něho odstěhovala a mému příteli byt darovala s podmínkou, že on musí nejdříve vyplatit svého mladšího bratra.

Ovšem přítelova matka si hned poté tady začala uplatňovat právo na bydlení. Její návštěvy už nebyly návštěvami, ale minimálně čtrnáct dní v měsíci pobývala vždy u nás. Vadilo mi to, chybělo soukromí. Matku jsme si brali také na výlety a na víkendy na chatu.

Přítel to všechno považoval za normální, běžné. Po něho extistuje jen jeho rodina, moje nikoliv!?

Prý on je prvorozený syn a jedině on se tedy musí o matku postarat. Mladší bratr nemusí nic, ten se musí bránit a pomáhat mu.

Jeho mladšímu bratrovi přitom bude čtyřicet let. Má rodinu, dobrý plat, služební auto, ale matku ani k sobě nepřiveze – musí k nim autobusem. A cokoliv matka potřebuje, obrací se na nás.

Chtěla bych nastolit pravidla, neboť i já mám rodiče, navíc o dost starší. Chtěla bych pochopení u přítele, který je dobrý (ale až moc dobrý) a vyhovuje přáním druhých i za cenu našeho společného času. S jeho matkou jsem si promluvila a je to celkem v pohodě. Ovšem přítel mi to vyčítá. Říká, že jeho matku nesnáším a pokud se s ní normálně bavím, považuje mě za falešnou.

Deptá mě tato situace, děsně se hádáme. Já už nemám kloudné řešení. Zprvu jsem to i řešila vínem, když jsem byla sama doma, teď tedy ne. Snažím se být připravená na normální řeč, ale to mi opravdu nejde. Přítel má jen svou řeč.

Pokud jsem po tři roky objížděla s jeho rodinou hroby v době dušiček, loni jsem chtěla zase s mými rodiči. Jen se mi smál, ať si s nimi jedu sama, že oni jsou ještě dva, mají auto. Ano, mají, ale teď už do šrotu. A nepřipadá mi jako rovnocenný vztah takový, kde se pomáhá jen jedněm. Už z toho brečím, nervy nic moc.

K bratrovi matka jezdila na Štědrý den. Aby to bylo spravedlivé a manželka bratra se věnovala i svým rodičům, tráví matka Štědrý den u nás. Toto je normální dohoda, ale jen tato jediná. Nechci, aby na své hroby svých příbuzných bratr nejel, ovšem chtěla bych toto absolvovat s ním a mými rodiči. Ale nadává mi, že nemám úctu k mrtvým, tedy jeho.

Z DALŠÍCH PŘÍBĚHŮ Bojím se, že si něco udělá! Mám ho vzít zpátky? Vztah na dálku: Je to konec, nebo snad ne? Kvůli manželovým dcerám myslím na rozchod Se šéfem málem v posteli. Jak dál?

Je toho moc. Nějaká pravidla si to už žádá, ale partnera nemohu přimět. Nevím, jestli je tedy správné chtít a ctít stejným dílem rodiče nás obou. Vždyť manželka bratra uspěla ve svých požadavcích. Myslím, že přítel opravdu má "blok", že je všechna starost jeho příbuzných jen na něm.

Ani zdaleka to není všechno, co bych chtěla napsat, ale snad jsem podstatu vyjádřila. Děkuji předem za rady, neboť i když hádkou se nic nevyřeší, u nás je to už děs a nevím, jak dál argumentovat. Chci s přítelem žít, jak jsme původně chtěli a snili.