Dokáže mi někdo říct, jak to vlastně je?

Před více jak třemi roky jsme se po tříletém vztahu s přítelem rozešli. Byl to můj první vážný vztah. A rozešli jsme se po vzájemné domluvě, protože to poslední rok moc neklapalo. Do té doby nás všichni považovali za ideální pár.

My jsme totiž vůbec dokázali vše vyřešit bez hádek, vyhovět si. Měli jsme se moc rádi. Musím ale přiznat: protože jsem byla mladá a bez zkušeností, začala jsem koukat po jiných. Od toho se odvíjely naše problémy, vedlo to k rozchodu.

V začátcích svého současného vztahu – tedy asi před půldruhým rokem – a také vlivem dvou vztahů předchozích, které jsem měla mezi tím, i mých špatných zkušeností, jsem se myšlenkami začala vracet ke svému prvnímu příteli. Vše jsem s ním srovnávala a říkala si, jak doby s ním byly hezké, pohodové a jak jsem byla hloupá, že jsem se o to všechno připravila.

S těmito myšlenkami jsem se nejdříve potýkala sama. Ovšem, když se tak dělo delší dobu, tak protože jsem od společných přátel věděla, že on se mnou mluvit nechce, rozhodla jsem se napsat mu dopis. A to i přes nelibost jednoho mého kamaráda, který tvrdil, že mu to velice ublíží.

Sedla jsem si a všechny svoje myšlenky, co se mi tou dobou honily hlavou, napsala. Omluvila jsem se mu, že jsem byla hloupá a že bych byla ráda, kdybychom mohli být alespoň přátelé. Řeknu to velmi zkráceně: dopis byl téměř na tři stránky A4.

Protože jsme jeden druhého moc dobře znali, sázela jsem na to, že si dopis přečte. Ale i kdyby si ho nepřečetl, tak mu nedá, aby o tom nepřemýšlel a nenastal nějaký posun v tom, že mě nechce vidět.

Po delší době jsem od něj dostala zprávu, kde mi sdělil, že mě nechce mít ani mezi svými přáteli a ať už ho nekontaktuji. Sice špatná zpráva, ale říkala jsem si, že k určitému posunu došlo – alespoň nějaká reakce. Od té doby jsem ho nekontaktovala. Je to zhruba rok nazpět.

Ovšem nyní mě před týdnem kontaktoval on sám. Prý neví, jak začít, ale rád by zašel na kávu a popovídal si – pokud tedy jsem stále pro. Byla jsem trochu šokovaná, ale souhlasila. Takže jsme hned následující den byli "na kávě". První setkání po třech letech. Měla jsem obavy, že si nebudeme mít co říct, ale chvíle trapného mlčení nenastala.

Z DALŠÍCH PŘÍBĚHŮ Bojím se, že si něco udělá! Mám ho vzít zpátky? Vztah na dálku: Je to konec, nebo snad ne? Kvůli manželovým dcerám myslím na rozchod Se šéfem málem v posteli. Jak teď?

Když jsme se uviděli, objali jsme se a pak spolu v kavárně strávili téměř pět hodin. Povídali jsme si o všem. O našich rodinách, příbuzných, o práci i škole.

Dozvěděla jsem se, že můj dopis nečetl – dal ho do úschovy ke kamarádce. A teď nedávno si ho chtěl přečíst, ovšem ona ho nemohla najít. Jak jsem povídala, já spoléhala na to, že mu to začne vrtat hlavou. On mi řekl, že věděl, že to udělám, protože jsem člověk, který ho zná nejlépe.

Vše bylo jako dřív. A co mne překvapilo: z jeho strany nebyly žádné náznaky zášti či něčeho podobného.

Své rozhodnutí kontaktovat mně vysvětlil tím, že on za tu dobu také vyvedl pár hloupostí a začal se na celý problém dívat z druhé strany. Takže si řekl, proč ne a proč bychom se nemohli vidět.

Nakonec jsme se dostali k našim vztahům. Říkal, že do žádného nešel naplno a poslední vztah – ač jeho přítelkyně je také Kozoroh – prý byla "Itálie se vším všudy". My totiž oba věříme na znamení a Kozoroh s Býkem přece patří mezi nejlepší partnerské dvojice. Přítel se mi také omlouval za jedinou facku, kterou mi kdy dal a že o tom stále přemýšlel a chtěl mi to říct.

Obecně musím přiznat, že naše setkání více sebralo mě, než jeho. Když jsme se pak rozloučili a já jela domů, napsala jsem mu, že jsem ráda, že jsme se viděli. Přítel mi odepsal, že on také a že mu bylo moc hezky. Domluvili jsme se, že jsme ještě neřekli vše a "někdy" to tedy napravíme...

Pořád o tom přemýšlím. Nevím, co si mám myslet a jak si přítelovo rozhodnutí vyložit – zda chce jen napravit naše pošramocené vztahy, nebo doufá v něco víc? Dokáže to někdo odhadnout a říct mi, jak to vlastně je?