Čachry s hlasy? Jak to tedy je v televizních soutěžích?

Diskutuje se o tom, zda lze výsledky soutěže ovlivnit i kdo a jestli vůbec takové možnosti má. Pochybnostem o hlasování se nevyhnula ani Česko Slovenská SuperStar.

Hodí se to jen rodině?

Je snad koupě desítek SIM karet a posílání tisíců hlasů nečisté? Vždyť má tuto možnost de facto každý soutěžící. Každá rodina si může vzít třeba i úvěr a podporovat svého příbuzného až do vítězného finále.

Pokud celková investice bude nižší nebo stejná jako finálová výhra, bylo by to pro vítěze jednoznačně ku prospěchu. Dostatečně by se zviditelnil a finančně by se rodina nezruinovala.

A jestliže by měl vítěz i talent a sympatie publika, v další kariéře by mu to mohlo pomoci. Hodně – a bez důkazů – se v tomto smyslu mluvilo o Paulíně Ištvancové a jejím otci...

Jenže rodinní příslušníci nejsou jediní, kdo mají zájem na vítězství svého koně. Takových lidí je více.

Čachrovat může i televizní stanice

První otázkou, kterou si musíme položit je známé donutilovské "A komu tím prospějete, co?". Kdo má vůbec zájem ovlivňovat výsledky hlasování?

Kromě zmiňované rodiny to může být i samotná televizní stanice. Když dramaturgové dojdou k závěru, že se určité osobnosti vyprofilovaly tak, že by bylo dobré je udržet ve hře, má televize nejsnazší prostředky k ovlivnění hry.

Televizní stanice je jediná, kdo má výsledky a možnost s nimi vyrukovat na veřejnost (ostatní zúčastněné subjekty jako operátoři či zpracovatelská společnost jsou nuceni mlčet pod hrozbou obřích pokut). Pravdivost výsledků televizi musíme věřit, nic jiného nám nezbývá.

Ostatně, ona televize má i další možnosti než čachrování s výsledky. Může totiž ovlivnit to, co se děje v rámci soutěžního večera.

Skladby jsou soutěžícím často předepisovány produkcí. Nenechte se mýlit výroky poroty o špatném výběru skladby – soutěžící do toho nemají moc co mluvit a možnost výběru je mnohdy velmi omezená, mohou si volit třeba jen ze dvou skladeb.

Není tedy problém dát jednomu soutěžícímu zaručený hit, na němž nemůže pohořet, a jinému naopak nemastnou neslanou skladbu, na které svůj potenciál nepředvede, ani kdyby se snažil sebevíc.

A letos to v Česko Slovenské SuperStar vypadá, že se produkce rozhodla tímto způsobem podpořit Miroslava Šmajdu. Právě on dostává bezkonkurenčně nejlepší songy ze všech soutěžících.

Sázkaři ovlivní soutěž víc, než talent

Další nezanedbatelnou skupinou, jaká má výrazný zájem na ovlivnění soutěže, jsou sázkaři. Samozřejmě nikoliv ti sváteční, kteří si jednou za soutěž vsadí pár stovek na předpokládaného favorita nebo na vyhazov někoho, komu to moc nejde.

Jsou lidé, kteří sázejí deseti- až statisíce a kteří využívají tu možnost, že si své vítězství mohou do značné míry pojistit právě hlasováním. Nejde přitom jen o sázení na favority.

Každý soutěžící má jiný kurz a sázkařům se tak vyplatí nevsadit si na postup favorita, ale spíše na postup outsidera – a tomu pak poslat tolik hlasů, aby do dalšího kola prošel. Díky výhodnému kurzu na tom solidně vydělají.

Podívejme se v této souvislosti na poslední kolo Česko Slovenské SuperStar, kde překvapivě vypadl Jan Bendig. Toho porota i diváci jasně viděli v nejužším finále. Je velmi pravděpodobné, že doplatil na výhodný kurz Dominiky Staré, kterou sázkové kanceláře pasovaly na vyhazov. Dostatečně početná skupina sázkařů tak mohla velmi dobře ovlivnit vývoj soutěže.

Co v zahraničí?

V zahraničí měli podobné problémy pouze ve státech, které jsou velikostně srovnatelné (nebo menší), než jsme my. V těch větších už se sázkaři i rodinní příslušníci "rozplynou" v obrovské mase hlasujících a možnost ovlivnění je díky velkému počtu hlasů minimální. Svou roli v tom hraje i počet hlasovacích SMS na osobu (přesněji na jednu SIM kartu) a cena jednoho hlasu.

V cizině už dávno pochopili, že snaha vydělat na takových SMS je kontraproduktivní a provozují je jen za cenu, která pokryje náklady na tuto službu.

Často rovněž omezují počet hlasů z jedné SIM karty za jeden den, třeba jen na dvacet SMS. A to velmi komplikuje život těm, kteří chtějí nakoupit SIM karty a hromadně hlasovat.

Ukazuje se, že taková omezení jsou nejlepší překážkou při nečistém způsobu hlasování.

A nízká cena SMS zase zapojí do hry mnohem více lidí. Je totiž rozdíl, když SMS stojí 3 koruny (tolik činí náklady operátora a zpracovatelské agentury) a když stojí 13 korun.

Zatímco u levných SMS má člověk tendenci posílat mnoho hlasů a dost často si ani nehlídá, za kolik korun celkem vlastně naposílal hlasů, u předražených SMS se zdráhá poslat víc než jednu SMS pro svého favorita. To se týká zejména starších lidí, kteří již znají hodnotu peněz.

Procenta namísto konkrétního počtu hlasů

Že se televizní stanice zpravidla nemůže chlubit velkým počtem zaslaných SMS, o tom svědčí i to, že v závěru soutěže se dozvíme výsledky pouze v procentuálních poměrech, nikoliv reálné počty hlasů. Pak by se teprve ukázalo, jak žalostně málo hlasů někdy může přijít.

Přitom stačí, kdyby si televize vzpomněla, kolik hlasů chodilo třeba v první řadě reality show VyVolení na TV Prima – cena SMS byla příjemně nízká, soutěžícím přišly desítky tisíc SMS týden co týden a u finále už to šlo do stovek tisíc. O něčem takovém si dnes mohou soudobé show se SMS hlasováním jen zdát.

A přitom stačí tak málo – postavit ekonomiku svého pořadu nikoliv na nejistých příjmech z SMS, ale výhradně na reklamě.

Příští rok se můžeme těšit na show Česko a Slovensko má talent. Ukáže se, zda mají talent (a rozum) i televizní stanice a nabídnou natolik nízkou cenu za hlasování, že se po letech opět dočkáme strhujících čísel v počtech hlasů a velkého zapojení diváků do soutěže.

Lída Švédová

Přečtěte si také
Jan Bendig: Největší strach? Z pánů Habery a Hejmy Holky daly klukům na frak! SuperStar: Kam se poděla čeština a slovenština?