Diskuse ke článku:
Jak mi leguán udělal ze života peklo

Já mám leguána zeleného už od ledna a říkám mu Pepo. Ani se nedivím, že s ním máte peklo, protože jste mu určitě neprojevila lásku. Já, i když mně Pepa švihnul ocáskem, tak jsem to nevzdal a hladil ho stále.
Začátky byly děsné, ale uplynul květen a mohu říct, že Pepa se změnil. Už není, co býval - z divokého legouše se stal mazlíček. Je sice ještě mladý, ale věřím, že v dospělosti se budeme mít rádi.
Takže: chyba není ve zvířeti, ale v nás - jak si vychováme, tak to máme. Prostě, jako se psem.

Ještě připomínka: kdyby autorka článku dala na konec nadpisu smějícího se smajlíka, bylo asi jasno hned :o)

Po přečtení jsem se musel pousmát, protože článek je psán se zjevnou nadsázkou - například přátelské švihnutí ocasem :o))
Náš legoš s námi bydlí už přes deset let a i když je na mě jako milius, někdy má také svoje dny. Ani já jsem nevěřil, kolik krve může téct z nosu, když vás lego laškovně kousne, divíc se, co že tak trojčíte, jelikož to viděl u partnera, který vás z lásky také kouše do ouška a nic se neděje. Jenže mu nevysvětlíte, že má v tlamce něco, co připomíná skleněnou drť. Přitom to opravdu bylo laškovně, v opačném případě bych byl bez čenichu.

I já se přidávám k názorům většiny. Leguáni jsou opravdu hodní a milí tvorečkové, jen je k tomu potřeba trochu té lásky. Pokud ji k nim nechováte, nemáte si je vůbec pořizovat. Docela bych to i považovala za týrání zvířat, se vší úctou. Sama doma jednoho leguánka mám a je naprosto úžasný. Jezdí s náma na zahrádku, spí se mnou na gauči, k návštěvě se rovněž chová velmi přátelsky. Netuším, co se Vašemu leguánovi mohlo stát, když se chová takto. Ale asi nic hezkého. Mrzí mě to a upřímně nechápu, jak můžete něco takového vůbec dát na internet.

Dobrý den, troškou tady přispěji do diskuse o případném peklu. Souhlasím se všemi, kteří zde v diskusi píší o peklu, které dělají majitelé svým "miláčkům".
Sama jsem si v listopadu 2010 koupila rok a půl starého leguánka v docela dost zuboženém stavu :( Byl sice pěkný, statný, ale měl mnohá zranění a zlomeniny prstů. Všude po těle měl na poraněných místech několik ztvrdlých vrstev kůže, která se mu prostě sama nesvlékla. Na ocase měl dvě velmi ošklivé rány - jednu se mi podařilo zahojit, ale ta druhá bohužel byla natolik hluboká, že mu asi tak 15 cm ocasu prostě upadlo.
Vůbec to nedával s lidmi a dnes, po roce a kousek, to už jsme docela i kamarádi. Mazlení sice rád nemá, ale jinak se v pohodě volně pohybuje po bytě a sám se vrátí do terárka, všechno mi sní z ruky a když má dobrou náladu :)) tak si na mě vyleze a nechá se, pacholek, i dvě hodiny nosit.
Koupila jsem ho za tisícovku od majitele teraristiky v PZ, který si ho vzal od nějakého idiota, protože už ho asi přestal bavit a chtěl ho utratit.
Tak nevím?? Ta paní vůbec neví, koho měla doma...

Ako mám zariadiť terárko pre leguána zeleného?

článek jsem nemohla ani dočist! tak, leguána jsem dostala agresívního v roce a půl. stálo mě to dvakrát šlehnutí ocasem a jedno malé kousnutí.
po čtrnácti dnech mi jedl z ruky a po měsíci se nechal normálně nosit v ruce a běhal po bytě. teď mu jsou tři roky, má svůj kout a normálně chodí navolno, venku na vodítku.
leguáni opravdu lásku oplácejí - ale jen těm, co se opravdu o ně dobře starali. ne jako vy! strašně mi je vašeho leguána líto! a to stačilo si o něm přečíst alespoň pár informací!
napsat něco tak hnusného o leguánovi, který nemůže za vaši neochotu, za vaši netrpělivost! on za to nemůže!
měla jste si pořídit toho chameleona, neboť opravdu trpí na nemoce. alespoň by to měl rychleji za sebou a netrpěl by tak dlouho jako leguán. anebo psa - ale bůhví, jak by chudák dopadl on!

Peklo ze života jste naopak onomu leguánovi udělali vy! Neprosil se vás, abyste ho kupovali. Kdybyste si o chovu přečetli více, věděli byste, že to chce hodně času, občas i několik hodin denně, aby si na všechno zvykl. Postupně, pomalu a hlavně s láskou. Pokud jste měli vy z něj strach, měl ho on také, a o to větší! Byl v neznámém prostředí a úplně sám. Opravdu to není plyšák, ani robot, aby plnil vaše příkazy. I když je to velmi učenlivé, milující a mazlivé stvoření, musíte mu dát především pocit bezpečí a lásky.
Několik dní si ho nevšímat, to je to nejhorší! (dokázala byste tak ignorovat i svoje dítě a ještě očekávat, že se samo zatím "převychová"?). Kdybyste za ním alespoň chodila a vlídně na něj mluvila, určitě by se uklidnil a začal spolupracovat. Nechat jej ale vylekaného, ve stresu a nejistotě samotného, to nebylo dobře. Jen se pak bránil všemu, co následovalo, protože měl strach! Jen si představte sebe, jak byste se chovala, kdyby vás odvezli někam, kde nikoho a nic neznáte!?
Před lety jsem si koupila malilinkaté leguání miminko a dneska je to náš nenahraditelný přítel. Není zavřený, ale je součástí našeho života a rodiny. On je šťastný s námi a my s ním!
Nezlobte se, ale psát tak hanlivě o chudáku leguánovi, když to je vlastně vaše ostuda, to není fér! Zvíře za to nemůže. Je mi ho moc líto.
Spojte se s klubem chovatelů leguánů zelených, určitě vám rádi pomohou a hlavně pomohou chudáku leguánovi.

Koupil jsem si leguána asi před 3 lety. Dodnes si na něj nemohu stěžovat. Je to mazlíček celé rodiny. Chtělo to jen hodně lásky a času. Zvíře vycítí, zda jej máte rádi! Naše Vegie dokonce předčila naše očekávání. Řekl bych, že rozumí všemu, co jí říkám, je důležitý i tón řeči.
Od počátku spí nejen se mnou v posteli. Na povel se vrací (i když někdy neochotně, pokud zrovna svítí sluníčko) do terária. Chodí na záchod a nyní už vydrží počkat se svojí potřebou, i když ji nedám v její čas. Volně se pohybuje po domě a mimo okusování zelených kytek, nic neničí! Byla u nás celá školní třída a nikomu nic neudělala, ani těm, kteří se jí báli.
Když jedeme v létě na 14 dní k moři nebo v zimě na hory, chodí za ní babička a přesto, že nebydlí s námi, není problém! Když byla menší, jela na hory s námi, se svým malým terárkem a i tam si zvykla! (Samozřejmě, že nemohla jít jen tak ven, ale nosili jsme ji v nahřátém terárku, aby viděla sníh). Na palubní desce auta sedává dosud, když někam jedeme a šťastně se rozhlíží. Nejvíc miluje návštěvy u druhé babičky, protože má zelené pastviny.
Jsem z vašeho příběhu smutný. Chudák leguán! Pokud zvíře pozorujete, musíte přece poznat, co se děje a z čeho má strach. I Vegie měla z mnoha věcí strach, když byla malá, ale vlídné slovo a pohlazení ji vždycky uklidnilo. Koupu ji, piluji nehty, žere z ruky. Je to náš miláček a teď už nám jen oplácí naši péči a trpělivost.
Pokud si svého miláčka dokážete několik dní nevšímat, nemůže být vaším domácím mazlíčkem!