Diskuse ke článku:
Připadám si málo milovaná. Poradíte mi?

Já mám opačný problém. S přítelem jsme spolu necelý rok a je to on, kdo chce být více a více milovaný. Řešíme to každý druhý týden. Vždy přijde domů a je celý přešlý. Několik minut se z něho snažím dostat, co se děje. A on, že se nic neděje. Později s tím přijde sám. Každopádně, já si nějak neuvědomuji, že by si toto měl myslet.
Ale teď je to posledních pár týdnů super. Neviděla jsem zatím jakýkoliv náznak toho, že by byl nespokojený.
Samozřejmě, jsou dny, kdy člověk nemá na nic náladu a naopak. Ovšem přece kvůli tomu si přítel nemůže myslet, že ho nemám ráda.
Nějak už nevím, jak z toho ven. A čím dál víc mě to utvrzuje v tom, že nevím, jak dlouho to vydržím. Ale co s tím?

Ahoj, řeším podobnou situaci jako Aňa. Naše dohady a moje výstupy - že mě má málo rád - jsou stejné. Akorát je tu malý rozdíl, my jsme teprve na začátku vztahu (5 měsíců).
Já jsem se zamilovala až po uši, ale on říká, že mě má rád. Otevřeně mi řekl, že mě nemiluje a ani není zamilovaný. I když to bolelo, vím na čem jsem. Řekl: Mám pocit, že všechny naše dohady plynou z jednoho - ty mě miluješ, ale já tě mám pouze rád. A pak se mě ještě zeptal: Nebyla bys šťastnější s někým, kdo tě bude milovat tak, jak potřebuješ?
Já o něj stojím, chci ho! Snažím se být lepší a dělám pro něj všechno. Takže se podvědomě ponižuji, sebezapírám, jen abych před ním vypadala lepší. Dovolím mu vše. On říká, že se mu to nelíbí, že pro něj nemohu tolik dělat a že je to občas až nepříjemné.
Nevím, jak se zachovat, aby se zamiloval. Jsem v bludném kruhu, protože já potřebuji pozornost a když ji náhodou nemám, tak dělám scény, což ho odrazuje ještě víc. Nedám mu šanci se zamilovat, bojovat o mě, dusím ho svou náklonností. Jsou ale i chvíle (pár dní, týden), kdy jsem v pohodě a pak je všechno moc hezké a oba to baví.
Snažím se méně věcí řešit. Například když večer nenapsal SMS, tak nevyvádím, jdu spát. A on se ráno omluví, že byl unavený nebo že přišel pozdě od kamaráda. Dříve jsem se méně držela a už bych v takové situaci vyšilovala.
Jeho mrzí, že se nechová, jak bych si přála. Prý je pro něj složité vycítit, co bych ráda. Říká mi: Ty všechny věci děláš a říkáš srdcem, ale já to musím řešit hlavou a občas mi to nejde.
Vím, že citům neporučím a láska se nedá vynutit. Poraďte, jak se zachovat. Začínám od sebekontroly.

Zdravím, ono ze začátku je to vždy jiné než potom dál.
Ovšem, Aňo, já se ani nedivím tvému příteli, že je z toho unavený. Sám to mám podobně. Přítelkyni moc miluji, také ji obletuji, jak jsi psala ty. Jenže v mém případě ona na mě nemá chuť a neopětuje moji přítulnost. Mě to trápí, ale nechci se dívat po jiné.
V tvém případě je to snadné. Prostě buď v klidu a hodně se věnuj příteli pro změnu ty a nebuď pasivní. Nech ho v klidu dýchat a snaž se, aby to bylo od obou dvou nejlépe na stejné úrovni. Ty výstupy, co jsi popsala, ho rozhodně odeženou.
Snad ti to klapne a bude vše v pořádku.