Diskuse ke článku:
Co sudičky přály mi. Na vše stejně člověk zůstane sám

Milá Janičko! Sluníčko smutné. Moc s tebou cítím, taky mě hodně věcí něco z mého života připomnělo.
Janulko, já nevím, zda jste věřící, třeba kdybyste se pomodlila, ať vám Bůh ukáže správnou cestu, a pak pozorovala, co se bude dít, třeba by vám něco otevřelo oči i srdce, jak žít dál.
Já bych vám radila odejít od partnera. Ale je to moc těžké. Je těžká doba. Ale snad kvůli dětem bych to udělala. Děti vás potřebují zdravou. Stresy se na dětech moc poznamenají.
Měla jsem tři partnery a skoro všechno jsem zažila skoro jako vy. Hrubost, alkohol, potom dluhy. Stala jsem se invalidní. Odešla jsem od všech třech partnerů. Mé zdraví je notně podlomeno.
Ale co se týká dětí, úžasně vyrostly ve tři nádherné bytosti. Vzaly si hodně ponaučení ze života mého. Možná je to i proto, že jsem je odevzdala do rukou P.Marie. Protože to, že se ze všeho tak vylízaly, není jen samozřejmost. Jsem na ně hrdá a jsem štastná mamka. Dcerky jsou vnímavé k druhým, chápavé, odpovědné, moudré, laskavé. Mají skvělé partnery a hodně cítí i se mnou, pomáhají mi.
Kéž vám tedy moje prostinká rada taky časem pomůže vyřešit váš život. Budu se modlit i já za vás, vaše děti. A kéž byste byla i vy štastna a měla po boku skvělého člověka, který by byl vaší oporou. Moc vám držím palce!

Milá kolegyně, byla jsem v hrozné situaci také... ten váš příběh mi to připomněl. Velice brzy mi totiž zemřeli rodiče a já jako jedináček zůstala sama. Tehdy jsem krátce chodila se svým nastávajícím mužem. Prožívali jsme zamilovanost, vše bylo hezké. Po svatbě se manžel změnil o 100% k horšímu. Byl z něho tyran, který využíval to, že nemám nikde zastání. Ponižoval mě, byl nevěrný, mlátil mě atd... Jak to napsat... Prostě si byl jistý, že jsem díky rodinné situaci na něho odkázaná.
Náš příběh je velmi složitý, ale výsledek je ten, že jsem se po jednom incidentu, kdy mě držel pod krkem, odhodlala a vyhodila ho. Bylo to v prosinci po Vánocích. Zbytek svátků jsem probrečela...
Dlouho jsem byla na dně. Časem jsem našla sama sebe, finančně jsem to utáhla také (máme dvě děti). Ale jedno je hlavní: prostě jsem to přežila! A po letech jsem si našla muže svého srdíčka... Nejvíc mě teď s odstupem času štve, že jsem to neřešila dřív. Hodně se to na mě psychicky podepsalo.
A jak dopadl ten můj manžel? Ihned po odstěhování začal chodit s paní. Je s ní stále, ale podvádí ji a je na ni hrubý... Myslím, že nikdo se v dospělém věku nezmění - někdo nemůže a někdo nechce. Navíc, kdo je z původní rodiny zvyklý na psychické týrání a vydírání, ten to bere jako normu a ten se opravdu nepředělá. A to byl i případ mého ex.
Takže, hlavu vzhůru a hlavně se to všechno pokuste vyřešit tak, aby vás to co nejméně bolelo!

Príbeh Jany ma veľmi zaujal, lebo mám podobnú dilemu. Žijem s priateľom, s ktorým mám 15mesačného syna. Tiež má dlhy, ktoré nie je schopný splácať aj napriek tomu, že sa snaží. Pokiaľ som pracovala, snažila som sa mu pomáhať. No teraz na materskej už nemôžem, na Slovensku je materská len 5500 Sk aj s rodičkovskými prídavkami. Aby som mala na domácnosť, musím si privyrábať ako upratovačka v noci medzi druhou a šiestou hodinou.
Tiež som si položila otázky typu "Ako dlho ešte?", "Stojí to za to?", "Musí toto môj syn znášať?".
Žijeme v sociálnom byte v garzonke a ak nedoplatíme nájomné za pol roka, tak nás vo februári vysťahujú. Je mi ľuto, no ja ho po vianočných sviatkoch opúšťam. Na zázraky dávno neverím a na jeho sluby typu "Veď všetko dám do poriadku a nejako to vyriešim" už nemám silu.
Aj keď nie sme svoji, tvoríme rodinu, ktorá by mala držať pohromade. No niekedy to nie je možné a možno sa po mojom odchode so synom spamätá a naozaj to nejako vyrieši.
Ľúbim ho a som ochotná sa k nemu vrátiť, no bez dlhov. Láska na vzťah nestačí. Dôležitá je aj dôvera, prístup k tomu druhému a podobne.