Marocké tajines zvládnete v remosce

Typická marocká jídla ani nesloužila ke kulinářskému orgasmu, ale spíše k přežití (ještě z dob putování pouští). Na žádné fajnovosti s kouzlením kolem hrnců nebyl čas (ani suroviny). Podle toho také zdejší kuchyně chutná. Nicméně tajines ("tažin"), což je název nejčastějšího zdejšího jídla, se určitě jíst dá a trošku dobrodružní kuchaři je mohou zkusit i počesku.

Vlastně je to miska-talíř

Tajines je ve skutečnosti keramická či hliníková "remoska" zvláštního tvaru – polohluboký talíř s vysokou kuželovitou pokličkou. Na talíř se dá maso (kuřecí, skopové, hovězí – nikdy vepřové, to islám zakazuje), zelenina (rajčata, cukíny, lilky, papriky, zelí...) a příloha (brambory, rýže). Vše se přiklopí poklicí, dá na oheň (na plyn, na elektřinu, na dřevěné uhlí) a nechá se být hodinu, dvě, tři, nebo vícero – podle druhu masa. Ono to samo bublá, dusí se a vaří se.

Pak se v téže nádobě servíruje. Jeden "tažin" (podle velikosti) pro dvě, čtyři, šest či více osob je umístěn uprostřed stolu a z polohlubokého talíře se pojídá pomocí ulámané placky (známe u nás jako "arabský chléb"). Jí se samozřejmě jen pravou rukou, levá je určena pro něco docela jiného.

Ochutnali jsme na vlastní kůži (respektive jazyk) vícero tajines – s doporučením, že jsou pravé marocké či pravé berberské, měly různé druhy masa i různé přílohy či zeleniny, ale ve skutečnosti nám všechny chutnaly stejně. V podstatě je to eintopf, ale když máte hlad, pak není nad syté a jednoduché jídlo, zvláště když jeho příprava nevyžaduje zvláštní pozornost.

Nemáme poušť, zato remosku!

Speciální nádoba tajines se dá s troškou tolerance nahradit českou remoskou, v níž se pokrm rovněž zároveň peče a dusí. Nejrychlejší bude příprava z kuřecího masa – skopové či hovězí vyžaduje na úpravu delší dobu.

Pro čtyři osoby si připravíme jedno kuře, které rozsekáme na osminky. Na dno remosky nalijeme trošku oleje a položíme kousky kuřete. Na ně pak dáme syrové brambory (asi půl kila), nařezané na čtvrtky, přidáme na hrubé proužky nakrájenou papriku (stačí jedna velká), asi 300 gramů rajčat i se slupkou, nakrájených na čtvrtky. Další zelenina může být přidaná podle chuti (například cukety nebo bílé zelí).

Jednotlivé vrstvy lehoučce osolíme, můžeme přidat i čerstvý strouhaný zázvor. Remosku přikryjeme a můžeme si jít na hodinu třeba číst knížku. Poté servírujeme a nezapomeneme na přílohu, arabský chléb (nepečeme, v leckterém supermarketu jej lze pohodlně zakoupit).

Mátový čaj nadchl

Na rozdíl od tajines nás doslova nadchl mátový čaj – velmi sladký, z čerstvých mátových lístků, nalévaný z malé konvičky do sklenky. Byl všude osvěžující a lahodný.

Můžeme si ho připravit i doma, sehnat u nás čerstvou mátu není takový problém. Do vyhřáté konvičky dáte lžičku černého čaje (na každý předpokládaný šálek), přidáte čerstvou opranou mátu (čím více, tím lépe), spaříte horkou vodou a necháte vylouhovat asi tři minuty. Do šálku se pak dá další čerstvá máta a zalije se připraveným odvarem, přidá se cukr (hodně, Maročané to tak rádi) a pomalu v pohodě se popíjí. Je to báječný relax, v létě osvěží, v zimě zahřeje.

Rychlejší varianta je s "pytlíkovým" černým čajem, čerstvá máta však nikdy nesmí chybět.

kas